Spisovatel Jaroslav Foglar (6. 7. 1907 - 23. 1. 1999) se již od svého mládí na letních táborech nejen věnoval vymýšlení nepřeberného množství klukovských her, ale míval pod stanovou celtou také fotografický přístroj. Později získal modernější aparát a dokonce při svém dlouhodobém pobytu v pražské Thomayerově nemocnici na sklonku svého žití o něm často mluvil. Samozřejmě, že Foglarův fotoaparát pro formát 6 x 9 cm zachycoval klukovský svět letních táborů, které od roku 1925 probíhaly po dvě desítky let zejména na břehu řeky Sázavy - u Ledče nad Sázavou. Zprvu tenhle kouzelný kout v zátočině řeky ještě nenesl název Sluneční zátoka, ale svůj vůbec první tábor na zdejší louce Jaroslav Foglar nazval Táborem v Zátoce neznáma.
Fotoaparát ve Foglarových rukou však zachytil i postavy lidí, kteří umožnili chlapcům prožít romantické chvíle pod stanovými celtami. Fotografie z Foglarova přístroje podávají jistou sociologickou výpověď o době a lidech. Například myslivecké řemeslo požívalo tehdy obrovskou vážnost Mezi postavy, které umožnily pražským klukům prožít noci ve stanech, patřil také hajný Moravec z hájenky V háji, kterého Foglar vyfotografoval s celou rodinou. Hajný miloval zdejší kout Posázaví natolik, že když se vracel po dlouhém pobytu z pražské nemocnice, museli saniťáci zastavit auto, na nosítkách jej vynést a držet na ramenou ve výši, aby se před svým odchodem ze světa mohl ještě na krajinu u Sázavy podívat.
To zase snímek rodiny mlynáře Kadanského z ostrovského mlýna současnému člověku s barevnou obuví na nohách leccos vypoví o třicátých letech 20. století, kdy mnozí po velkou část roku nepoužívali boty, neboť je bylo třeba šetřit. Přes řeku proti mlýnu na ploché skále tenkrát trénoval pravé a levé háky legenda československého profiboxu Franta Nekolný se sparingpartnerem odkudsi z Afriky.
Ještě před přistoupením Slovenska k fašistickému programu a odtržením Podkarpatské Rusi od republiky, se jeden z letních táborů J. Foglara - Jestřába uskutečnil právě až na Podkarpatské Rusi, kde také vznikla historická fotografie otce proslulého loupežníka Nikoly Šuhaje, což potvrzuje netypický zápis v oddílové kronice. Všemu však předcházela důkladná příprava a na informovanosti J. Foglara se podílel i spisovatel Ivan Olbracht, který dopoledne sedával ve vinárně U Šuterů v Palackého ulici, kam se za ním musel Foglar vypravit. Redaktor Dělnických listů, později i Práva lidu Ivan Olbracht vnesl do naší literatury syrový pohled na společenské vyděděnce a lidi stojící jaksi mimo normy. Olbracht nasměroval Foglara na Sinovír na Podkarpatskou Rus, což byla po železnici trasa dlouhá 1000 kilometrů. Tenkrát v roce 1938 se tábora u Sinovíru zúčastnilo 43 chlapců a než si postavili tábor, přebývali v seníku u hájovny, kde žil hajný Vasil Motyčka. Ten se dříve osobně znal a přátelil s Nikolou Šuhajem. Hajný se před chlapci zmínil o dosud žijícím loupežníkově otci v Koločavě, a tak se zrodil plán výšlapu. Dvoudenní strastiplná cesta zarostlými loveckými stezkami skončila setkáním s Nikolovým otcem, který však měl právě od poráženého stromu přeraženou nohu v sádře a chodil o holi. Vrásčitý a negramotný Nikolův otec Petro Šuhaj na přímluvu hajného nakonec udělal chlapcům do kroniky tři křížky. Hoši se pod křížky podepsali a vše doplnili textem: Potvrzujeme, že tyto tři křížky vedle nakreslené udělal do tohoto deníku tatínek zastřeleného Nikoly Šuhaje Petro Šuhaj dne 10. července 1938 dopoledne za slabého poprchávání. Pan Petro Šuhaj, Koločava-Lazy 265, Podkarpatská Rus.
Hodný hajný Vasil Motyčka byl za svou pomoc výpravě odměněn razítkem se svým jménem, které mu později v Praze nechal vyrobit a zaslal J. Foglar.
Málo platné, jedině čas umí povýšit pouhý snímek na památku z oblasti historické dokumentární fotografie, která dokáže podat neopakovatelné svědectví.
Autor: František Dostál
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |