Tyto vlastnosti charakterizují mimořádně invenční tvorbu Pavola Janíka (1956), tajemníka Spolku slovenských spisovatelů, levicově orientovaného básníka, dramatika, dramaturga, scenáristy, publicisty, literárního kritika atp. Jeho profesionální životopis s bibliografií si mohou čeští čtenáři přečíst např. ve Sborníku členů Unie českých spisovatelů Na druhém břehu (Praha 2002), jíž je Janík čestným členem. S jeho analytickými příspěvky se na stránkách Obrysu-Kmene setkáváme nikoli jen sporadicky, o jeho tvorbě jsme též referovali. Přesto ani jeho poslední dvě knihy patrně nebudou na západ od česko-slovenských hranic distribuovány a stěží se objeví na knižních pultech a v českých knihovnách.
ROZHOVORY (O ŠTÁTNOSTI) je kniha interwiev rozdělená do tří oddílů: Pavol Janík sa pýta, Štart do budúcnosti a Pavol Janík odpovedá.
Kniha ukazuje, jak těsně se stýká a prostupuje intelektuální svět intimní, literární, kulturní a společensko-politický; národní vědomí s potřebou nadnárodní a mezinárodní existence a koexistence slovenské literatury, vědomí slovanské blízkosti (ne romantické "vzájemnosti plemen slovanských").
Dobře volené otázky vyžadují promyšlené odpovědi, vcelku otevřené a prozrazující leccos i o vývoji slovenské inteligence 90. let. Svědčí o sebereflexi podstatné části slovenské společnosti, o procesu dovršení či završení slovenského národního obrození vznikem novodobé slovenské státnosti, o vědomí bolestné diferenciace, která nechtěla být separací od české reality, o rozpornosti, ale i o potřebě (stále silněji pociťované) integrace s českou slovesnou kulturou na nových základech. Odmítnutí čechoslovakismu ve všech podobách, jež vede na Slovensku místy ke krajně rezervovanému poměru k pojmu "československá literatura", by nemělo být na překážku vyšší formě dialogu. Obě kultury jsou si natolik blízké, že tuto kvalitu je třeba pojmenovat. Česká literatura vždy hledala na slovenské to, co sama postrádala, k čemu ve své pýše nedorostla, zatímco slovenská hleděla na českou jako na "západní", pokročilejší, vyspělejší. Spojovník v pojmenování "česko-slovenský" chápejme spíše jako "spojovatel", ne jako divergentní pomlčku-rozlučku.
Sebejistota, hrdost a cílevědomost jsou patrné z většiny publikovaných rozhovorů (výjimky potvrzují pravidlo), a nejde jen o zástupce slovenské inteligence v zahraničí. Zajímavé jsou rozhovory např. s L. Feldekem, M. Kňažkem, J. Urbanem ("Poézia je duševné Porsche - sadni si do toho, keď sa nebojíš"), J. Bobem (současným šéfredaktorem bratislavského Literárneho týždenníka), D. Kerným, A. Ferkem, Ľ. Ťažkým, J. Tužinským (současným předsedou Spolku slovenských spisovateľov), Karlem Sýsem (jediným českým spisovatelem ve sborníku zastoupeným, spolunavrženým Spolkem k nominaci na Nobelovu cenu za literaturu).
Národní nota je patrná v celém druhém oddíle knihy, který "poskytuje unikátne svedectvo o novodobých slovenských dejinách a postojoch intelektuálnej elity k národnému bytiu" (s. 48).
Druhá publikace nazvaná paradoxně ŠPINAVÉ ČISTKY navazuje bezprostředně na tu linii Janíkovy tvorby, která těží ze slovní hry, hříčky, přesmyčky a kalamburu. Jmenujme z autorovy bohaté tvorby jen knihy Satanovisko (1999) či Pes hore bez (2000). Kniha je doprovázena výbornou počítačovou animací a kolážemi Petera Lajčáka.
Není to poezie samoúčelných hláskových experimentů a tlachů z pekařovy noční nůše či Joba-Boje. Nejednou zableskne intelektuální politická satira nebo aforistický postřeh ("V méně akejkoľvek abstraktnej / morálky / je dovolená akákoľvek konkrétna / nemoráľnosť). Verše o minimálním počtu slov místy upomenou na slogany (Amentál / Posledný syr"), připomínají zkrácené aforismy, místy využívají rovněž poetiku dětského aspektu, typickou pro dětskou nonsensovou poezii. I ty nejjednodušší jsou zábavné a mile rozpustilé. Jsou aluzivní, parodické, travestující, ambivalentní, těží z transliterace, hláskové variace, kalamburu ("Namiesto potlesku / Chush už, Bush!"), slovem jde o tvorbu nové reality, rozrušující svět snadno uchopitelných slov, pojmů a frází - "demoskrat".
Jestliže v Čechách kvete satira plebejská, burleskní a panoptikální, až drsnatě anekdotická, satira šlehu jezdeckého bičíku, potom Janík ukazuje i na další, méně dramatické, zato rafinovanější, intelektuálnější možnosti satirického pera.
Autor: Alexej Mikulášek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)