V roce 1940, v době nejvyššího národního ohrožení, píše Julius Fučík v knize Božena Němcová bojující: "Už na stavu jazyka - nechceš-li jít hlouběji - můžeš poznat poměr sil svobody a nesvobody v kterémkoli národním společenství. Národní jazyk může hynout, i když není přímo vydán nějakému vnějšímu, viditelnému útisku."
V roce 2003 jazyk zdegeneroval, stal se jen jedním z prostředků, jak bez viditelného fyzického násilí přetvořit reálný svět na svět virtuální, který se pohodlně ovládá joystickem a v němž platí pravidla počítačových her: buď Vystřel a uteč!, nebo Vystřel a obsaď!
Jen tak se může nelibozvučná, stres vzbuzující agrese proměnit v neutrální "vstup vojsk" (nemylme se, tento termín se z českých reproduktorů a obrazovek nerozléhá ve spojitosti s 21. srpnem, nýbrž s přepadením Iráku!).
Je to levnější a účinnější - pro účely vpádu do Polska si trojlístek Hitler, Himmler, Heydrich ještě namáhal šedé buňky mozkové a dal zničit německou vysílačku v Gliwicích esesáckými provokatéry navlečenými do polských stejnokrojů.
Za takových okolností se jazyk, a tedy i morálka, kterou sděluje, sliby, jež pomáhá vyjádřit, city, které má za úlohu zachytit pro věčnost, mění v pouhou karikaturu, efemérní formalitu, již odvane první větřík.
Potom není divu, že v národě, který byl ještě nedávno až přecitlivělý k symbolům i symbolice státnosti a samostatnosti (ač se jim zároveň uměl po švejkovsku vysmát), je možné, že jeden kandidát na prezidenta slibuje, že "se polepší", druhý se na Hradě "odnaučí kouřit"! V měřítku planetárním pak "humanitární" bomby nezavlečou do Iráku smrt, nýbrž "trvalou svobodu"!
To už není výprodej, ani doprodej, nýbrž výdej - jako výdej jen trochu "vážnějších" knih vyložených v banánových krabicích před antikvariáty!
Dnes nad námi visí Damoklův meč Evropské unie. Jaký bude mít účinek vstup do Unie na národní sebeuvědomění, národní kulturu a jazyk?
Nejlapidárnější odpověď dala redakce časopisu Střecha, která se na titulní straně nového čísla chlubí, že od nynějška vychází pod názvem Living. Tak jsme suchou cestou přišli nejen o jedno ze základních slov mateřštiny, nýbrž i o střechu nad hlavou. Tu nám kdosi anonymní rozebírá přímo nad hlavou.
Dávno předtím, než mocnosti nařídily valčík a my museli přitančit do Evropy, začal výprodej nejen národního majetku, nýbrž i národního a národnostního cítění, národního sebevědomí, vlastenectví, jazyka...
Nejprve bylo nutno vštípit národu myšlenku, že jsme živořili a dosud živoříme kdesi v předzahrádce Evropy.
Národu, jemuž druhdy vládl král český a zároveň císař římský...
Národu, před jehož cepy a idejemi se třásla nábožensky i mravně shnilá Evropa...
Národu, jehož kazatelé zapálili vlastním tělem doutnák revoluce...
Národu, který instaloval socialismus bez jediného výstřelu...
Národu, který obouval svět a pak ho bavil Laternou Magikou a Kinoautomatem (mimochodem dosti povrchně)...
Národu, z jehož území vyšla polarografie, psychoanalýza, heliogravura, lodní šroub, vodní turbína, kontaktní čočky, roboti, anastigmatický objektiv, Věstonická Venuše...
Národu, z jehož hlavního města vítězně vykročil Švejk i pan K., kocour Mikeš i Ferda Mravenec, z města, v němž si celý svět dal schůzku v šest hodin večer po válce...
Národu, z jehož receptáře opanovaly patra a půnebí světa syrečky, prazdroj, svíčková, růžová šunka a vídeňský řízek...
Národu, který jako třetí národ světa vyslal do vesmíru člověka...
Takový národ dnes pokleká před mletým dobrodiním hamburgerů a proklatě vysmahlých kuřat, obléká se v second handech, nakupuje v shopech, vzdělává se v televizních kvízech, baví se pády miminek do šlehačky, sní nad humrovou majonézou kapající z horního desetitisíce tlam, žije prefabrikovaný, normalizovaný, unifikovaný, kontrolovaný, klonovaný, podle bruselského Prokrustova lože přiříznutý život, vždy připraven na pokyn Velkého Mobilu shromáždit se na okraji Trestné Jámy Posledního Soudu...
Stejně jako druhé národy za humny i za oceánem, roztavené do jednolité slitiny s jednolitými povinnostmi, právy i osudem navlečeným do uniformy, proti níž jsou montgomeráky 50. let rajčím peřím!
Již staří řezníci vyvozovali mírnou, poddajnou, ba odevzdanou povahu Slovanů, najmě Čechů, z potravy.
"Slované živili se hlavně polní úrodou, pilně pozemky vzdělávajíce, a zaměstnávali se obchodem a řemesly. Staří Slované jako pohané svým bohům mimo obilí a ovoce, též zvířata obětovali. Hlava zvířete obětována bohům, a ostatní maso od obětníků požito. Z toho zjevno, že již naši staří předkové mimo potravy rostlinné i maso požívali, a za tím účelem dobytek poráželi.
Účinek požívání potravy jak masité i rostlinné, kdež poslední jakousi převahu měla, byl u Slovanů zjevný tím, že mysl jejich nebyla bojovnou, jakáž se vzbuzuje výhradným požíváním masa, jak to možno pozorovati u národů pouze masem se živících.
Tak první lidé na zemi museli býti velice bojovní, aby ohromným zvířatům současně s nimi žijícím se ubránili, a dosud toho pozorujeme u divochů, kteří větším dílem lovem zvěře se živí, že vyznačují se bojovností a divokostí jako na př. černochové afričtí, a jak po objevení Ameriky na indiánech bylo viděti.
Tak i staří Germáni, hlavně lovem zvěře se živící, byli národem bojechtivým, kdežto Slované byli známí jako národ mírumilovný a jemným citem se vyznačující.
Že skutečně potrava masitá na celou povahu člověka značný vliv má, bylo tímto naznačeno, a možno to samé i u zvířat pozorovati; jsouť býložravci povětšině zvířaty plachými, kdežto dravé šelmy pouze masem se živí. Z toho lze posouditi, že správné rozdělení požívání potravy jak rostlinné i masité, přispívá povahu člověka vytříbiti, aby stala se pevnou, samostatnou a podnikavou."
Že by tedy blízká budoucnost jen napravovala dietní chybu historie?
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |