DALIMIR STANO
tak teda nie som
neber to tak... že...
je letná horúčava
počítač mrzne
musíš mi veriť
pretože pod korčuľou
sa aj ľad topí
všetko je ináč
a nielen po línii
ktorou sa kreslím
cítim to v kostiach
a myslím opisujem
(tak teda nie som
už ani grékom
čo nám však môže vadiť ?)
len čiesi kruhy
abys mne udal
modlím se pane
abys mne nevyprostil
nechci být sprostý
středověk trvá
vždy jenom pro tu chvíli
kdy sedneš ke mně
na klíně ruce
a v rukou jenom bible
kterou jsem přepsal
do řeči skřítků
ponoř se můj démone
(abys mne udal
abys byl tady
a taky chvíli nebyl)
modlitbou zaklet
DJOKO STOJIČIĆ
Staňme se opět dětmi a přelstíme i smrt
Podepišme se pod život jako pod příběh bez konce
Z něhož se jako z klubka odvíjejí příběhy nové
Staňme se opět dětmi a přelstíme i smrt
Navrátíme se do pohádek a nemoci se nám vyhnou
Vyneseme ze zapomnění zapadlá slova maminky
Vyzbrojíme se sny a vyjdeme po neprošlapaných stezkách
Tak získáme pavézu obrněnou proti každému zlu
Ani lidi ani cesty
Buď sám sebou
Seď u pramene
A opakuj matčina slova
Jako zaříkávadlo
To čiň
Jestliže se ocitneš
V cizí zemi
Kde neznáš lidi
Ani cesty
Jako slova dětského rozpočitadla
Staneš-li se skálou ze sněžného mléka
Vyzdviženou na ozónový trůn
Ohlédni se a hleď - neviditelný
Pramen tam v modré dálce Tam
Pramení tvá síla! Přestaň se kát
A zpovídat! Nic už
nespravíš všechno je už
Hotové a dané jako slova
Rozpočitadla v němž je navždy usazeno
Co a jak a proč
Nejsi náhodný závan větru
Mohli ti naslibovat
Hory a doly a třeba vzdušné zámky
Nejvzácnější pochoutky pro turisty
A co ti z toho zbude?
Raději se zaměř na květinku
Věří že dobře skončí všechno
Co spojilo osud s jejím něžným osudem
Buď ostražitý když se rozednívá a buď
Bdělý když tě stihne bouřka
Přivolej na pomoc rodnou poezii a
Všecko co ti kdysi dosvědčilo
Že nejsi pouhý závan větru
Nýbrž za úsvitu probuzený zázrak jazyka
Vydejme se na dávno domluvenou cestu
Vykouzlím si jednu blyskotavou myšlenku
Naleznu v ní krb i útočiště
Jako kdyby měla za povinnost nahradit mi domov
Nebo tvůj hlas jenž mne zdálky povzbuzuje
Vydejme se na dávno domluvenou cestu
Nenajdeš ji v diáři ani v letopisech
Ani v písance ba ani v muzeu!
Tu myšlenku si libozvučně převaluju po paměti
Tak zůstane vyzlacená zvučná navěky
Zabydlená ve snu obrněná proti veškerému zlu
Třeskutým bouřím i smrtícímu zapomnění
A zase všecko bude
Jako by to bylo navždy
Slovo za slovem ti vypovím
Příběh svého dětství
Navždy ztraceného!
Tón po tónu rozezpívám němotu
Rozezním neopětovanou lásku
Navždy ztracenou!
Báseň za básní pomník postavím
Své největší lásce
Navždy ztracené!
A zase všecko bude
Jako by to bylo navždy
A hrozí že zpřeházejí roční období zkazí prameny
Přinesl jsi - bylo to tvé poslání - kvítí pro děti
Mapu tajných slují kde řičí kruté síly
A hrozí že zpřeházejí roční období zkazí prameny
Přinesl jsi rodokmen jenž jasně dosvědčí
Že jsme dospívali v tmách v nevíře a pomstě
Zvířecích dějin Ach poutníku tak dlouho čekaný!
Kde ses zdržel? Čekáme tě od chvíle kdys byl prorokován
Abys odhalil nám tajemství a rozťal vzdorující uzly
Jež mučí naše hlavy až i pomatená hodinová ručička
Přeskakuje úhelnou dvanáctku - klíč všech zámků
Kleneš most přes Amazonku
Kleneš most přes Amazonku
Aniž zahlédneš druhý břeh
Na druhý břeh nikdo nedohlédne!
Představuješ si že oblouk mostu
Jednou dosedne na druhý břeh
I když na druhý břeh nikdo nedosedne!
Aspoň ve snu když ti dojde fantazie
Napřahuješ se po druhém břehu
Marně Na druhý břeh nikdo nedojde!
Není to zahrada šťastných sklizní
V našich prsou rozlévá se pusté moře
A hrozí nám zaťatou pěstí blesku
Není to zahrada šťastných sklizní
Ani záhadná myšlenka která v nás budí bázeň
Ani záludná past z dávno mrtvého zámku
Ne Je to mlhovina našich vlastních tužeb
Nejasných cílů na něž spoléháme
Bloudíme sami a svádíme k bloudění druhé
Jako bychom znali divotvorný pramen
Pro duše uštvané pátráním v bludném kruhu
Tolstoj zahlédl pestrého datla
Představte si Tolstého v kleci
Plné cvrlikání a pískotu
Zatímco mudrc přemýšlí
O osudu světa dobra i zla
Když našel všeplatné řešení
Zahlédl pestrého datla
Přilétl sem z jeho dětství
Z Jasné Poljany kde dítě si vysnilo ráj
I pták se rozpomněl Oba na sebe hledí
S němým souhlasem že nikomu nesvěří
Společné tajemství Budou je potřebovat
Pro jiná tajemství tam kdesi na věčnosti
Přeložili MARCELA KOUTSKÁ a KAREL SÝS
Djoko Stojičić se narodil v r. 1936 v obci Medna, Mrkonji Grad, Republika Srbská, Bosna a Hercegovina. Na univerzitě v Bělehradě vystudoval jugoslávskou a světovou literaturu.
Byl šéfredaktorem listu STUDENT a týdeníku NIN, redaktorem Televize Bělehrad, ředitelem Ústavu pro mezinárodní vědeckou, vzdělávací, kulturní a technickou spolupráci Republiky Srbské a ministrem kultury Republiky Srbsko.
Od r. 1994 do r. 2001 působil jako velvyslanec Svazové republiky Jugoslávie v České republice.
Vydal 15 sbírek poezie, šest knih studií, esejí, článků a polemik, tři cestopisy a tři antologie.
Jeho poezie byla přeložena do dvaceti jazyků, např. do angličtiny, španělštiny, ruštiny, němčiny, řečtiny, ukrajinštiny, čínštiny, češtiny, maďarštiny, polštiny, arménštiny, makedonštiny, slovenštiny, běloruštiny, litevštiny, švédštiny, italštiny, turečtiny aj.
Jeho samostatné sbírky poezie byly vydány v makedonštině (dvě), řečtině, slovenštině, češtině (dvě) a arménštině.
Je autorem rozsáhlého projektu první "Historie srbské kultury" (1993), která byla přeložena i do češtiny.
Je zastoupen v četných jugoslávských i světových antologiích poezie.
Za literární činnost obdržel následující ocenění: Vukova cena, Zlatý prsten Bagdale, Srboljub Miti, Rade Drainac, Masarykova cena, Franz Kafka, Rudolf II. a Cena K. H. Máchy.
Městu Kikinda, kde studoval na gymnáziu, věnoval legát obsahující 15 000 knih a dalších knihovnických položek.
Je členem Svazu spisovatelů Srbska a čestným členem Unie českých spisovatelů.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |