Vážení přátelé,
   v příloze Obrys-Kmen čtu článek Miloslava Rejzla Když je něčeho moc, je toho vlastně méně. A vracím se zpět o takových dvacet let. Tenkrát jsem byla zapřisáhlým nepřítelem televizní »papučové kultury«.
   Přestože jsem měla v té době dvě malé děti, žila jsem bohatým kulturním životem. Pokud právě děti nehlídali rodiče, v návštěvách kina jsme se vystřídali s manželem. Také s dětmi jsem často chodila na pohádky. Dětské představení platil dospělý dvě koruny, dítě korunu.
   Také jsem často navštěvovala divadla, výstavy, folkové a country koncerty. Vstupenka na koncert byla za 15-20 tehdejších korun a stejně tak divadlo. Výstavy byly za korunu, dvě. Kino v centru stálo okolo deseti korun, v okrajovém kině byl lístek »za bůra«.
   Teď pociťuji značné kulturní vakuum a připadám si jako barbar. V kině jsem byla naposledy v 10/2000, a to na »volňásky«, když bylo nově otevřeno multikino v budově Interspar v Hostivaři. Filmy Oběti a vrazi a Cesta z města stály normálního smrtelníka 140,- Kč, teď je vstup snad ještě dražší.
   V divadle jsem naposled viděla muzikál Svět plný andělů v 7/2001, také na »volňáska«. Ani se neodvažuji hádat, kolik stojí lístek na muzikál. Kdo z lidí má 10-15 x vyšší příjem než před dvaceti lety, aby si mohl tak často dovolit kulturní akci jako tehdy?
   Poslední koncert skupiny Klíč v divadle ABC stál 130,- Kč.
   Letos jsem chtěla navštívit výstavu Socialistický realismus v Rudolfinu, ovšem odradilo mě vstupné 100,- Kč. V roce 1994 byl na podobnou výstavu v Karolinu vstup na průkaz KSČM zdarma. Snad se pořadatelé domnívali, že se členové KSČM budou stydět ukázat rudou knížku? Tentokrát jsem si netroufala něco takového naznačit.
   Je to smutné konstatování, když mi zbývá jen ta »papučová kultura«, jejímž jsem byla odpůrcem. Ale rozhodně to s tou televizí nepřeháním. Na Vánoce tradiční pohádky, sem tam film pro pamětníky, k nimž mohu zařadit tvorbu 70. a 80. let, jejíž jsem pamětnicí. A jednou za rok hokej - v době mistrovství světa.
   Obejdu se bez estrád - či spíše show, nezajímají mě nekonečné »telenovely« ani akční filmy. Detektivky mám ráda typu H. Poirota, ale i naše Hříšné lidi, Četnické humoresky či Malý pitaval.
   Bohužel i nezaměstnaný musí nakrmit nejprve žaludek a teprve potom může myslet na stravu duševní. Ještě štěstí, že jsem »knihomol« a že knihovny dosud nebyly zrušeny!





Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)