Oči mi utonuly v novořeči. Díky, pane Holubec. Co všechno dokáže sesbírat český sběratel! Zkomoleniny jazyka. Už dnes se staly zkamenělinami. A je to dobře. Budoucnost se o nás doví pravdu právě z nich. Jak ale vyřešit strategický ústup do předem připravených pozic (řečeno v novořeči)? Nebo snad už napořád bude (řečeno novořečí) »růst kvality našeho jazyka nulový«? CV, NGO, DVD, SMS, GTS jsou »smysluplné« zkratky. Vyznej se v nich! I vysvětlení bývá dost nelogické, jak se dozvídáme z článku pana Stanislava Holubce (Obrys-Kmen č. 16).
Komu vlastně jazyk patří? Komu slouží? Jazyk by měl být sluhou všech. Je to sice sluha pomalý, dlouho mu trvá, než se něčemu novému přiučí, na druhé straně však dobře zná svoji cenu a ještě ke všemu až příliš dobře ví, že jej ze služeb nelze propustit. O jeho chování nemůže rozhodnout jednotlivec, byť oboru znalý, vzhledem k tomu, že jej vlastní i lidé negramotní či málogramotní, kteří právě pro své ambice do něj vstupují a připodobňují hoj k obrazu svému nejvíce. Proto jsem se těmto výtrusům lidské blbosti od srdce zasmál.
Potom jsem si ale řekl, že některé z nich nám pomáhají udržet krok se světem. Pak jsem se nad některými z nich zamyslel. Zarazilo mne totiž, že se snaží »vejít pod kůži« svým uživatelům. Například životní pojistka; smysluplný; situace je taková, jaká je; nulová tolerance. A to už jsem se nesmál. Spíše mi skanul studený pot po zádech. Tady přece už nejde o hru se slovíčky. Užití těchto výrazů je procesem cíleným, manipulačním, a tudíž i nanejvýš zákeřným. Někdo tu zneužívá jazyka, sluhu, kterého si uzurpoval právě prostřednictvím novotvarů, aby upevnil svoji moc, ať už jde o moc politickou, či ekonomickou. Jazyk je totiž sluhou, který velmi dobře ví, komu slouží! V daném případě »novořeč« uživatele usměrňuje, činí na ně podvědomý, ale i vědomý nátlak. Nutí je k určitému způsobu života. Konzumnímu způsobu. Jazyk je totiž prostor, ze kterého není úniku. A právě jazykovými novotvary mediálních prostředků jsou nastaveny oči čtenářů (televizních diváků) a uši posluchačů na vlnu mocenských struktur. Páku mocných musí ucítit každý. Ekonomická páka už zřejmě nestačí - někteří lidé si dokonce dovolují nemyslet na peníze, které umožňují požitky nové doby - jaká to drzost! Avšak neužívá-li někdo »novořeč«, vzhledem k vnucené terminologii může začít v daném oboru zaostávat. Důležitý je i podtext. Mocenská struktura učí uživatele jazyka tabuizovat některé nepříjemné skutečnosti zmíněnými novotvary. Ze sbírky novořeči pana Holubce lze zde uvést již klasický útvar. »Firma jde do konkursu.« Z postoje mluvčího nabývá slovo konkurs posun do jiné roviny. Přímou cestou se člověk zápornost výrazu nedozvídá, působí kladně (častějším užíváním se však do této roviny dostane), neboť jde - pro ekonomy - o událost radostnou. Zlikvidovaný podnik už nebude zatěžovat ekonomiku. Z podtextu vyplývající skutečností se ekonom přece nebude zabývat, tedy následnou nezaměstnaností, způsobenou nefunkčností podniku. To je přece věc sociálky! Páka mocných tu svou bezohledností zabírá naplno. Navíc své mocenské zájmy dokáže velmi dobře schovat za jiný patvar »novořeči« - »neviditelná ruka trhu«, čímž se zbavuje odpovědnosti za ničení života jiným lidem. Jde-li o politicky sběhlého podvodníka, začne nám dokazovat, že i když všichni nemáme stejné výchozí pozice, ani štěstí, máme prý stejné možnosti. A aby dokázal, že socha spravedlnosti má zavázané oči, myje si ruce zkomoleninou řeči, patvarem »padni, komu padni«. Tím nasadí hluboké nespravedlnosti, která je všude kolem nás, korunu. Protože páka mocných viditelná je.
Ve sbírce pana Holubce jsem narazil na další novotvary: brífing, modeling, holding? Co s nimi? »Jdeme s nimi do Evropy?« Ale kdepak! Kam vás vedou s bílou holí! GLOBALIZACE!!! Není snad již dnes angličtina světovým esperantem? Jazyk zde zafungoval jako ten nejbystřejší sluha. Přes něj vede páka mocných, až z míst nejvyšších. Ze světového »Olympu« ekonomiky.
Autor: Vladimír Linkov
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |