Lidé jsou různí.
Mají různé tváře, mají také různou životní zkušenost. Někteří lidé procházejí životem jako zábavnou hrou, bez obtíží, bez vážných starostí, často ale také bez skrupulí a mravních zábran. Většina lidí však cestou životem narazí na ty nejnemožnější a nejméně očekávané překážky a nezbývá jim, než aby se rvali o každý kousek půdy, na který chtějí položit svou nohu, aby se rvali o každou příležitost, kterou jim život nabídne, neboť i oni chtějí dál, alespoň o krůček blíž svému vytčenému cíli. Jsou to zápasy urputné a vyčerpávající, při nichž se kromě jiného projeví také charakter člověka a jeho dosavadní životní zkušenost.
Řekl bych dokonce, že čím více takových zápasů člověk podstoupí, tím je potom zralejší, zkušenější a moudřejší. Nesnáze a obtíže vybrušují charakter člověka a vtiskují mu výraznou a trvalou podobu. Jeho rysy nabývají na určitosti, přesnosti a jistotě. Názory takových lidí odolávají i divokým bouřím jako maják na pobřežní skále, nehroutí se při první těžké zkoušce a nepropadají módním trendům. Takoví lidé se nerozplývají blahem nad plnou mísou čočovice, jejich žaludek si zvykl na jinou, mnohem prostší stravu. Lákadlům snadno odolá. I když ta mísa je pozlacená a čočovice dobře okořeněna a řádně promaštěna.
Najdou se však takoví, co tou vzácnou mísou vonné čočovice nepohrdnou a s nepředstíraným sebeuspokojením zasednou k prostřenému stolu. Jsou totiž přesvědčeni, že právě oni si to svým dosavadním životem zcela zasloužili.
Čas oponou trhne a herci jsou náhle zaskočeni.
A hle!
Ve světlech reflektorů se objeví stejné tváře, které tak dobře známe z minulých časů a nepřestáváme se divit. Neboť právě oni stáli v první linii bojů o nový svět, oni se vždy klaněli novým bohům a museli se skrývat, museli své modlitby odříkávat v ústraní, tajně, na zapřenou, jen jejich přátelé to viděli a znají celou jejich cestu. Nic jim nevadí, že ještě včera se kořili jiným bohům, že nadouvali tváře nad jinou mísou čočovice. My však dobře ty tváře známe, příliš často jsme je vídali v jiné společnosti, v jiných souvislostech, na dvorech jiných pánů, než jsou ti dnešní. Dnes nám předvádějí, jak jinak smýšleli o svém šaškovském převleku, jak byli nuceni rafinovaně předstírat, co nikdy nemysleli ani trochu vážně a jak to bylo těžké, protože jinak by nemohli hrát a zpívat, s přáteli se radovat ze života a jejich děti by byly nepochybně pronásledovány a neprávem by trpěly za své rodiče.
Můžeme však skutečně věřit, že ta jejich dnešní podoba je pravá?
Co kdyby se zítra něco změnilo?
Jakáž pomoc. Takový už je život. Kdyby se zítra něco změnilo, ti kašpaři by jistě znovu vyběhli na scénu a jistě by našli způsob, jak opět změnit tvář.
Vždyť je to jenom maska!
Autor: Miroslav Kapinus
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |