KRÁL INTOLERANCE

   Neuvěřitelný rozhovor přinesl Salon - literární příloha Práva z 22. května. Petr Král, dnešní režimní autor par excellence (v letech 1990-91 byl kulturním radou čs. velvyslanectví v Paříži!) spotřebovává přebytečný adrenalin soptěním na "normalizační" spisovatele, jak on jim nadává a kádrováním české literatury, jaké jen tak nemá obdoby. Například setkání s nejmenovaným "normalizačním" romanistou líčí slovy: "Trochu jsem pak jen zalitoval, že jsem mu neplivnul do ksichtu..." Král, muž s pouhou stopou talentu, se odvažuje vyslovit toto: "Bohumil Hrabal se pořád omlouval, považoval za nutné říkat, že nebyl odvážný. Přestože byl velký spisovatel. A lidé ve srovnání s ním bezvýznamní nejsou schopni ani naznačit prostou omluvu, ani mezi čtyřma očima ne. Proto nevěřím ani jim, ani v možnost se s nimi domluvit." Chudák Hrabal, měl-li by se omlouvat monarchovi české poezie!
   Samozvaný kádrovák sám cítí, že něco v jeho slovech smrdí a proto se farizejsky táže: "Pořád se na stůl vrací ta otázka, jestli se z politických důvodů nekřivdí jinak dobrým autorům, jestli se pořád, teď ale naopak, nekádruje. Myslím, že se přitom opomíjí podstatný aspekt věci. Ti lidé se neprohřešili jen morálně, tím, že se těšili přízni špatného režimu, reprezentovali jej a publikovali na úkor jiných. Aby mohli publikovat, naučili se také taktice a autocenzuře v psaní samotném. Jejich konformismus se zkrátka projevuje i v jejich poezii, až na výjimky, jakou je podle mého mínění třeba Jaromír Pelc - něco je tam špatné, falešné, bojácné v přístupu ke skutečnosti a k psaní vůbec... Nejde tedy jenom o jejich občanskou minulost, zachovali se křivě k vlastnímu talentu." A ještě ukázka kádrového posudku, za jaký by se nemusel stydět ani autor dobového sloganu "Psovi psí smrt". Na servilní otázku "Také Miroslava Floriana jste docela neodepsal?", odpovídá: "Florian na začátku, v květňáckých dobách, opravdu představoval jistou svěžest. Nemyslím na první sbírky, ty jsou velmi svazácké, ale třeba v Tiché poště je kus slušné poezie. Pak se bohužel zas stal takovým tím propagandistou Rudého práva, psal až komické agitky, které by patřily spíš do antologie dobových pitomostí."
   Už už se zdá, že se zastydí za svou reakčnost, když zesměšňuje reakci intelektuálů ve Francii na politické události: "Literáti co intelektuálové se vyjadřují k obecným problémům, ale jejich vystupování se vyprázdnilo do jakési karikatury - odjedou třeba do Bejrútu, do Sarajeva nebo jinam, kde je zrovna válka, tam se předvedou, cosi prohlásí, ale jsou to spíš pouhá gesta, stejně jako různé petice, kterých je ve Francii taky slušná úroda."
   Prokádroval nejen Floriana, ale také Sartra: "Když si intelektuálové hrají na politiky, vystupují většinou dost nešťastně (rozuměj stoupají si na špatnou stranu barikády, pozn. ks). Třeba Sartre to dělal systematicky, jak se někde objevila nějaká revoluce, hned se k ní přihlásil a nakonec tak podporoval jen nové tyrany a diktátory."
   To už snad stačí. Jen ještě pointa. Kdože vedl rozhovor s králem nesnášenlivosti? Inu, Zdenko Pavelka, bývalý komunista až na půdu! Ale jen Pánbůh ví, zda se Petru Královi omluvil aspoň mezi čtyřma očima, neboli - jak vzdělaní Frantíci říkají - tete a tete. Aby se nám totiž pan Král nepozvracel! Mně se rozhodně chtělo.

Autor: Karel Sýs


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)