Satira je nejlepší koření a lék v každé době,
říká srbský satirik ALEKSANDAR ČOTRIČ
Jak to jde dohromady? připletla se mi otázka, když jsem v bělehradském týdeníku četl rozhovor s čerstvě vyznamenaným satirikem Aleksandrem Čotričem, který vyvolával nejen úsměvy a smích, ale vyprovokoval i onu úvodní otázku. Éra Miloševičova režimu je v našich médiích (a nejen v našich) líčena nejčernějšími barvami jako diktátorská tyranie. Nic se nesmělo! Vím, že tomu tak nebylo. Média všeho druhu byla v té době pestřejší informativně i názorově, než je tomu v současnosti. Myslím, že několik ukázek z tohoto rozhovoru připomene, že se nic nemá brát dogmaticky černobíle...
Patří se předeslat, že Aleksandar Čotrič se specializoval na aforismy, které publikoval a publikuje v nejrůznějších novinách a časopisech, zaplnil jimi již několik knih. Letos získal nejprestižnější cenu pro satiru, kterou uděluje list Politika. A ještě poznámka: rozhovor se uskutečnil v době výjimečného stavu, který byl vyhlášen po atentátu na premiéra Djindjiče a byl uveřejněn až po jeho skončení.
Rozhovor začal »nepříjemnou« otázkou:
Nyní jste satirikem i politikem v opozici, ale byl jste jím, i když jste byl u moci. Která pozice je výhodnější? Koho může satirik kritizovat, když patří k vládnoucí straně?
Vždy jsem byl satirikem v opozici, jak vůči moci a státu, tak i proti straně, jejímž jsem členem (jedná se o stranu Srbské hnutí obnovy, kterou vede Vuk Draškovič, pozn. J. H.). Pro mne je přirozené být v opozici. I když jsem byl funkcionářem bělehradského magistrátu, uveřejňoval jsem ostrou satiru.
Koho jste kritizoval, když jste patřil k vládnoucí straně?
Není nikdo, koho bych nekritizoval. Terčem se stali všichni, počínaje tehdejším prezidentem Miloševičem až po úředníky na dolním okraji státní struktury. Na »křtu« své knihy Nedovolené myšlenky jsem řekl, že děkuji Slobodanu Miloševičovi, Mirjaně Markovičové (prezidentově manželce) i Vojislavu Šešeljovi, protože kdyby jich nebylo, neobjevila by se ani tato kniha.
Mnoho aforismů jste napsal o vůdci... Měl jste problémy s cenzurou? Jak jste na tom byl s autocenzurou?
S autocenzurou jsem neměl žádné problémy, ale stávalo se, že některé aforismy nemohly být uveřejněny. Ale to se častěji než dříve stává nyní, což mě nejvíce udivuje. Když jsem dříve vystupoval v televizi nebo rozhlasu, nikdy mi žádný kolega nebo moderátor pořadu nepřikazoval, co smím a nesmím říkat. Avšak nyní se mi to stalo ve dvou televizích ve formě přátelské rady, abych nekritizoval současnou vládu. A také někteří redaktoři v novinách mi otevřeně řekli, na koho se může a na koho se nesmí útočit.
V době našeho rozhovoru platí výjimečný stav. Nechá se i nyní psát?
V určitém smyslu mi to pomohlo. Dříve jsem se příliš věnoval každodenním politickým tématům a ta rychle ztrácejí svůj literární element. Výjimečný stav mě přinutil, abych psal univerzálnější aforismy s trvalejší platností.
Satira je pouze pro zábavu, nebo má nějakou svoji funkci?
Myslím, že má vlastní funkci. Když po smrti Tita začala obleva v mediálním prostoru, satira ukázala cestu ostatním a přispěla k boření kultu osobnosti. A když se Miloševič objevil ve své největší slávě, satirici první o něm kriticky promluvili.
Z Čotričova pera
Příslušníci kriminálního klanu jsou již dlouho policii dobře známí. Spolupracovali.
*
Zatýkáním, zákazy a cenzurou musíme bránit demokracii.
*
Ze všech zaměstnání v Srbsku jsou nejžádanější kriminálníci.
Autor: Jan Hrobař
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |