VÁCLAV KAZISVĚT A CHUĎAS

   Byla jednou jedna malá, ale chudá země. Naznak toužebně ležela pod nevysokými horami a pod bochníkem hory Říp, přirovnávané k největšímu ženskému prsu. Čekala na statného mladého jinocha s uzlíčkem zlaťáků. Už dávno ta země neoplývala ani strdím, ani mlékem a ani medem.
   Žil byl v ní churavý panovník na vejminku. Jenže jednou, když se vrátil ze svého příbytku z Portugálie z jarního slunění, dukátů se mu zachtělo. A tak mámil a mámil na svých bývalých poddaných, které do chudoby přivedl a pořád víc a víc žadonil, aby dostal ke svým majetkům a dobročinným nadacím (s úroky) i tučnou rentu. Žadonil pro sebe vykachlíčkovaný příbytek s hlubokým korýtkem, domáhal se jednoho i dvou mudrců a taky chtěl babku křapku na posluhu. Také pro ně pro všechny žadonil o tučné gáže a prebendy, chtěl mít ještě doživotně nejmíň tři zbrojnoše - hromotluky a taky královský zlatý kočár i s kočím a také výslužné. A nechal se slyšet už při prvním bubnování na obecní návsi, že práce mu teď ani na vejminku neubylo, jenže otroků má již mnohem méně.
   Den ode dne se měnil a měnil v zamindrákovaného Václava Kazisvěta, vysílal oddané své posly k hradu svého nástupce a kalil mu vodu v hradním příkopu, seč mu chatrné síly stačily. Tu zprávou o dezinfekci jeho někdejších komnat, které sám zmaloval a navrhl podle svých malůvek, včetně Neonového srdce, které dal rozsvítit v okamžiku, kdy mu teklo pořádně do děravých gumových holínek, jindy zase bláboly o budoucnosti světa.
   Už se mu i to Neonové srdíčko podařilo výhodně střelit za milión za humna do jiného království, třebaže to zklamané srdce nebylo tak úplně zase jeho majetkem a ani šťáva do něj po měsíce vpouštěná na jeho svícení nešla z jeho kapsy. A taky mudroval a mudroval, jako třeba před pár dny o neexistenci suverénního státu, jemuž ještě včera panoval.
   A tak se zdá v malé zemi pod horami, že chuďas bude dále blednout nad září kazisvětství umíněného Kazisvěta, bude marně počítat až do konečného zrušení své malé desetníky a dvacetníky na kůrku chleba, na brambory s podmáslím či na bydlení. To, že na hradě panovníků je už v království pod horami nejenom jeden král, ale vlastně dva, každý ví. Máme jednoho přebytečného, který se však zasloužil o stát, a druhého v záběhu.
   Nic se neděje, kdyby se tomu druhému a zbrusu novému Václavovi nedařilo, v království na vejminku je pořád ještě Václav Kazisvět, kterého nám závidí celý širý svět a všechna království. Což ale takhle zkusit tohoto prvního Václava Kazisvěta a věčného kandidáta na Nobelovu cenu míru (za humanitární bombardování) vydražit jako Neonové srdce?
   Možná by za něj, za Václava Kazisvěta, nějaký ten miliónek taky kápl do téměř vytunelované státní kasy. Měli bychom to zase na nějakou dobu v suchu.

Autor: Zdeněk Hrabica


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)