Teplý letní večer.
   Na obloze hvězd jako kvítí. Hoří tak jasně, až oči přecházejí. Zdá se dokonce, že se maličko chvějí a jiskří. Že si občas trochu poskočí a pak malinko zazvoní. Jako by zacinkaly rolničky.
   Jistě je to klam.
   Sedíme s babičkou a dědečkem na prohřátém kameni před zahrádkou jako dlaň a posloucháme to hluboké a krásné ticho. V dálce zahřmotí selský vůz vracející se z pole, kdesi prásknou vrata, štěká pes, na mokrých loukách skřehotají žáby a jejich hlučný koncert rozechvívá houstnoucí šero a plní je steskem a podivným rozechvěním, které se neodolatelně zmocňuje srdce a rozlévá se po těle. Na kamenné podezdívce za našimi zády se vznáší zahrádka a vysílá do letního večera směsici čarovných vůní, které se už navždy vtisknou do paměti a ještě po letech mě okouzlí pocitem bezpečí a neporušitelného klidu. Na několika útlých záhoncích tam zraje mrkev, petržel, pažitka, kopr a kmín, ze země vyrážejí stvoly česneku a cibule, u zídky v rohu, těsně nad našimi hlavami, kvete ibišek, na jehož léčivou moc nedá babička dopustit, do protějšího rohu se dědečkovi podařilo vysadit několik rostlin tabáku, babička se vždy zlobila, že tabák do dědečkovy fajfky je moc drahý. A ještě se tam vešlo několik měsíčků zahradních a mezi kameny té podsadité zídky zářilo několik zlatých květů pampelišek se široce rozhozenými zelenými listy. Obě užší strany zahrádky střežily keříky angreštu a rybízu, aby děti měly v létě co ozobávat. A co by to bylo za zahrádku, kdyby se na ní nenašlo několik řádků jahod! Nikde nebyly tak sladké!
   Šero houstne a najednou se z věže kostela snese klekání.
   V tom večerním tichu znějí zvony obzvláště stříbrně a něžně, jako by je krásný večer obalil mušelínovým závojem. Údery zvonu padají na střechy chalup. Střechy si je podávají, až nakonec se jejich hlas ztratí v husté trávě v lukách. Zvony hovoří, rozprávějí s celým krajem nořícím se do noci a ty najednou víš docela jistě, že veškerý život se na chvíli zastavil, aby tvoje duše mohla vstřícně přijmout jejich poselství, vzkaz něžně tesklivý a radostně dojemný. V prsou se rozlévá blažený pocit a najednou ucítíš touhu být tomuto světu k prospěchu.
   Každý mladý člověk takovéto zážitky potřebuje. Lidské srdce se jimi zušlechťuje a dotváří se do konečné podoby. Aby člověk mohl projít životem s čistým a vnímavým srdcem.
   Je opět večer.
   Sedím na starém kameni před starou zahrádkou. Opojně voní šeříky a lípy. Z věže kostela zní klekání a na oblohu vyklouzl veliký, ještě zarudlý měsíc v úplňku.
   Jen babička a dědeček už tu nejsou.
   Sami se stali hvězdami a bdí v tom šeru nad námi. Aby v našich duších zavládl klid, pohoda a mír.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)