Srdce jsem cítil chvílemi tepat v hrdle, chvílemi bít drobnými kladívky až do spánků. Vždyť ona tak krásně přednášela Erbenovu Polednici! Při každém veřejném vystoupení školy recitovala báseň o té škaredé Polednici, o berličce hnáty křivé, zatím co ona se mi zdála být tak neuvěřitelně krásná a tak neuvěřitelně něžná! Sám jsem sice uměl skoro polovinu Kytice nazpaměť, ale takhle přednášet Polednici, s takovým zápalem a citem to jsem rozhodně - tak jako ona - neuměl! Snad i proto jsem byl tak nesmělý, že jsem si ji dlouho ani neodvážil oslovit. Jenom se v mém srdci odlévala zvonovina a taková zvláštní, zcela nová píseň! Bylo to oslnivé málem jako blesk. To snad dokáže jenom láska, když do ní sami, plni úžasu vstupujeme. Nebo vplouváme? Ano, vplouváme, protože pod nohama necítíme pevnou půdu, ani kamenité nebo písčité dno. Je to láska, ten zvláštní vřelý cit, který náhle probudil ze sna málem desetiletého kluka ze třetí B!
   Potom jsme spolu prohodili několik bezvýznamných vět a ve mně se rozhoříval a opět pohasínal plamínek naděje. Jako by mě zasahovaly střídavě vlhké a mrazivé stíny a za okamžik zase spalovaly ostré sluneční paprsky.
   Život protéká mělkými i hlubokými koryty stále vpřed, a my jsme jím jen neseni třeba i proti své vůli. Měl jsem rád Vernovy romány, Jaromíra Tomečka i další, avšak nejvíce jsem miloval převyprávěné Cervantesovy Příběhy dona Quijota od Jaromíra Johna - a ty jsem jí také nabídl k přečtení.
   Jací zloduchové nás ženou bezhlavě vpřed a kteří démoni v nás třeba naopak brzdí oprávněný spěch? Pochybné vlny neurčité naděje se pomalu zklidňovaly, když uběhl druhý, třetí týden a potom snad ještě celý měsíc. Člověk zřejmě musí vždy životu něco obětovat, aby od něho také něco obdržel.
   »Díky,« sdělila mi stroze. »A jak se ti to líbilo«? dotazoval jsem se snad až příliš dychtivě. »No jo, ušlo to,« odpověděla mi už na odchodu. Cítil jsem v sobě velikánskou inkoustovou skvrnu, Mrtvé moře.
   Když jsem přišel domů a chtěl knížku vrátit na její místo do knihovny, bezděčně jsem ji otevřel a zcepeněl úžasem: na podtitulu knihy se nacházel přesný okrouhlý otisk hrnku - zřejmě od melty!
   Něco doznělo jako včerejší píseň, která ve mně ještě dnes ráno rezonovala! A tak jsem se poprvé i odmiloval. Ale tak krásně recitovat Polednici - to jsem zatím ještě nikdy neslyšel...



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)