POEZIE

DOMINIK LIPNER

Směju se...

Směju se světu
a hledám kloudnou větu
kterou bych řekl o svý touze

Směju se světu
a je to jenom z nouze
ctnost

nikde okolo žádná budoucnost


Ztráty a nálezy

Furt něco ztrácím a nalézám
jsem s někým a vlastně sám

po nocích se toulávám
a vím
že samotu mám v zádech

podzim má mlhavě pastelovej nádech
tak si pivo dám

Snad dojdu domů
k sobě sám


Podivná

Podivný setkání
podivný sny

podivný čekání
a dlouhý dny

Podivný slova
hlasitý mlčení

podivně znova
jsme v sobě zamčení


Jsou

Jsou dny slunečný
jsou dny zbytečný

Jsou tací
co bolí
Jsou tací
co hojí


Jaro 2000

Stráně Petřína se zelenají
medvědím česnekem
a po cestách brouzdají
milenci
turisti
důchodci
a psi

Jdu mezi nimi
a pode mnou
hučí
zpívá
ječí
město

je korunováno
bílou betonovou korunou
až na obzoru

domy
věže
auta
tramvaje

a já se dívám
do mlaďounké zeleně
petřínských strání

Je jaro
bubínkáři vyrazili hrát
aby se vše zelenalo

zeď má stále hlad
a z hlíny
vztahují ruce
semínka

po slunci
po svobodě růstu
po květu
a jen tak
nesměle
se ozývají ptáci

zpívají
jarním petřínským stráním

Je jaro roku nula

vztahuji též ruce za ním


Až kam?

Nedozírné obzory
otvíráme navzdory
neblahým tušením

Jsme zaklíněni
v sobě
v dravém proudu vln

zdobíme si noc
a utrácíme den

Noční potloukání

Potloukám se nočním městem
je plný světel
a temnejch typů

myslím na lásku
mezi tou špínou

myslím na tvé oči
v tramvaji kterou končí den

potloukám se jen tak
mezi útržky lacinejch vtipů

a tohle město je někdy až moc dlouhý
i se svojí řekou
a řadami krvelačných aut

Potloukám se mezi posly zla
v příkopech

myslím na tvůj úsměv

ve stísněnosti tramvaje
mezi změtí
jazyků
a nebezpečnejch gest


Proč odepisovat ...

Proč odepisovat jiné
když je člověk
sám odepsaný

musí se alespoň něco hlídat
aby to šlo líp
aby se něco dělo

aby člověk nebyl sám
aby nebyl sluncem vypleněná stráň


Doufání

Tři vrásky
nad čelem
dvě okolo úst
jak šipky v údivu

takhle se smějem
předčasně staří doufáme
že ještě dospějem

než dojde k odlivu
a zarazí se růst

a z lásky zůstane jen pouhý půst


Auror narozen ve znamení Kozoroha v roce podepsání Charty. Po ne zcela úspěšném studiu na SŠ v Litoměřicích se krátce věnoval práci s psychicky nemocnými lidmi v ÚSP Terezín.
Po dokončení studia na SOŠ v Praze pracuje v knihkupectví.
Účastnil se školních literárních soutěží, publikoval v příloze Haló Novin, občasná veřejná čtení v pražském Jazz Clubu Železná a Literární kavárně Obratník.
Žije v Praze na Smíchově.




SVĚTLANA KOČÍ

Duha

Jaká bývá duha?
Žlutá, červená, modrá a zelená.
Jaká je teď ta duha ?
Krásně lomená.

Kam letí ta duha?
Lidem pomáhat.
Proč to dělá ta duha?
Aby se lidé uměli smát.


Mě už to vážně nebaví

Mě už to vážně nebaví,
dívat se do očí a lhát,
mluvit o tom, co se nedaří,
být smutná a ne se smát.

Mě už to opravdu nebaví,
neříkat, co si myslím,
pozorovat sebe z povzdáli,
jak se nevím proč bojím.

Mě už to vůbec nebaví,
lézt někomu do prdele
a smát se, kdy ti zavelí,
plazit se snad až do postele.

Mě už to fakt nebaví,
dělat jak vy to děláte,
domlouvat se za zády,
pak se jen tiše chechtáte.

Mě už to doprčic nebaví,
nechat se jen obelhávat,
čekat až to někdo napraví,
sedět na zadku a chátrat.

Mě už to ksakru nebaví,
honit se, pachtit se a štvát se
za něčím, co nikdy nekončí.
Stačí málo - je tady krásně.

A přesto říkám:
Já už to tak krucinál nechci
poslouchat jen vaše sliby,
dělat ze sebe hlupáka nebo do noci.
A vy jste tu pro nás, tak žádné kdyby...
nebo
Tož strčte si to do zadku i to věčné kdyby!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)