Sto roků sa maku neurodilo a přecaj hladu nebylo.
Čtenáři všech možných naturelů snad prominou, že jsem hned na začátku užil rodné valašštiny. Má jenom vzdálenost dětské pídě od slovenštiny, ale dětem už se musí slovenský jazyk překládat. Ale jsou in, vědí vo co gou a vo čom to je. Neznámo odkud, noční parlamentní přenosy snad nesledují.
Móda je přitažlivá. Z nedávného Štefánka je najednou Stýv v rambovské uniformičce a z Šárky Sarah. Nevím co by na to pan Kostner, ale hodně psů teď přiběhne nebo nepřiběhne na jméno Kevin.
Mám kamaráda vědce, co má titulů na trojí dveře. Pracuje už dlouho před listopadem na Departement of Chemistry University of California. To jsem pracně opsal z jeho vizitky, občas si píšeme. Umí tolik řečí, že kdyby byl tolikrát člověkem, zalidnil by panelák. Své si váží. Doma od něj uslyšíte jen čirou středočeštinu.
Zato my doma víme vo co gou, ale slovenština se musí překládat. To mi připomnělo dávnou aféru ve známých slovenských lázních někdy začátkem osmdesátých let. Zlotřilý ředitel zdravotnické školy tam pronajímal žačky těsně nad zákonem arabským hostům. Holky z toho měly vzácné tuzexové hadříky a malovátka, soudruh ředitel mravů podstatně víc v dolarech. Prasklo to přes rozhořčené rodiče. Bulvár nebyl, a tak se rozšířila šeptanda, že ho přeložili k popelářům.
Kutálet popelnici jsem ho neviděl. Ale spřátelil jsem se s učitelem - revmatikem z téže školy. Libozvučnou slovenštinou mi sdělil, že ten nemilobohý nehanebník a riaditel' mravou a naničhodník sedí. Kromě ředitelství mravů se mu prokázalo i ředění účtů. Šest let natvrdo.
Kdyby pár let počkal, mohl bezstarostně řídit pornoprůmysl, zejména dětský. Nebo menažérovat na náměstích harleyové vítězství lásky.
Třeba mi nebudete věřit, že jsem snášenlivě důvěřivé povahy. Klienti vytunelovaných peněžních chatrčí jsou proti mně nevěřící Tomášové. V poslední době se však do mého nesložitého vědomí začíná vkrádat pochybnost. Stín nedůvěry v učení, že za všechny kojenecké nemoci reálné demogracie může socialistická minulost. Pravda je, že nebyla přepyšná. Kdo měl hlad, najedl se. Nikdo nebyl bez práce a bez domova. Neurodilo se maku, a přecaj hladu nebylo. Do vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí nebylo loupežných přepadů slepce, vozíčkáře a devadesátiletých stařenek. Hyenismus nebyl v módě.
Ještě doznívalo zvonění klíčů, když poctil mou rodnou hospodu návštěvou na první, i každý další pohled matný jedinec. Sotva dosedl na židli, uložil nohy na stůl mezi piva štamgastů. Na vlídné upozornění rozdílnosti místních zvyků s nohama pod stolem, prohlásil demogracii. Nohy nechal na stole.
Štamgasti nebyli demograti. Vynesli solitérského liberála na dvůr, rozhoupali a hodili na hnůj. Špatně dopadli.
Demograt si svázal vlasy do ohonu a v červeném saku projevil v nejbližší bance podnikatelský záměr zprivatizovat hanbu komunální hospody. Vyházel ze zdí zaprášené fotografie fotbalových mužstev otců a dědů, vyhodil stařičký kulečník a podél stěn nastavěl automaty. Štamgasti sedí doma. Přechod z čibuků na drogy nezvládli.
Autor: František Stavinoha
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |