Tak sem sa bála, moji milení, že enem co budem v tej Únii, přindú ti, co tady už před válkú hajlovali, za války radostně rukovali a po tech, co padli za Hitlera a za tu novú Evrópu, potichúčku (aby to, mein Gott, soukmenovci neuslyšéli) bědovaly, ale eště než bylo po válce, eště než byl ten odsún, už braly děcka a nohy na ramena, né že by je hryzalo akési svědomí, ale že im hrozily pěkné tresty, tak tech a jejich odrostlých, žádnú diétu nedržicích ratolestí, co si už pořídily na tej pražskéj Malej Straně kancelář, aby je bylo pěkně viďét od českého parlamentu, tech sem sa bála, že přindú, a skúpia všecko dokola, šak sa to ví, že majú za co, dyž si v tej novej Evrópě přecej za války nakradli, kdesi v horách aj za hranicú uložili a potom roztrúbili, že udělali ten hospodářský zázrak. Kdo by se nebál, dyž sa ví, že nenažraní sú dycky zrovna ti, co se rozežrali.
Ale teďka mi spadl kameň ze srdca. Istý pán z ministérstva, kterému sa tu říká ministérstvo pro místní bankrot, ten istý pán Dimún mňa uklidníl, dyž istej paní Novákovej z Mladej fronty, no není to dávno, jak tak bylo už horké leto, ale podle kalendářa eště jaro, prozradíl, že únie Čechy o nemovitosti nepřipraví. To tam bylo velikýma písmenama! A pod tím menšíma: Ještě pět let po vstupu do unie si bydlení v Česku bude moci koupit jen občan EU, který tu trvale žije. Teď sa už nemusím bát. Co bych sa starala, že pět roků uteče jako voda v tej našej Moravě za starú Břeclavú. A co bych si myslela něco tak škaredého, jako že by súsed, který je už dva roky bez práce, takého nějakého jako vzal na byt, tamten se přihlásil na trvalý pobyt a už by tu mohl lehko skupovat všecko, co by sa mu zazdálo. Súsed je charaktér a vlastenec, i dyž nemá pomalu co do huby; dyby mu za to dali aj mercedesa, všecko marné. No, je sice pravda, že ten muj študovaný synovec brble, že těch pět roků je enem na to dobré, aby si to tady všecko pěkně objéli, zistili, jak na keho, aby si nachystali fígle a nezostane nám nic. Ale to přecej ta naša vláda nedovolí, i dyž už teď prý bude muset chudák vydat potomkovi nacistických Kinských poľe aj paláce, protože sa jakási úřadnica splétla a dala mu naše občanství, místo aby sa vláda podívala na tú babu, co za to brala, že se splétla.
Ten muj študovalý synovec pořád mele, že těch pět roků je taky na to, aby sa ta naša vláda, která se tak o nás stará a vyjednala nám v tej únii skoro modré z neba, udržela eště u moci aj po dalších volbách; úškrňá sa, že heslo tej vlády je po nás potopa, ale až za pět roků. Ale to on enem maluje zas čerta na zeď.
Autor: Renata Slováčková
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |