... listujeme v bulletinech Dokořán, v bulletinech téměř časopiseckých Obce spisovatelů, kde se čas od času objeví nějaká zmínka o sesterské (zde rádi užívají slova "soudružské") Unii českých spisovatelů, plná obtížně dešifrovatelného pochopení. I ve 22. čísle Bulletinu Dokořán nás oslovuje Miloš Zapletal "Soudruzi z Unie českých spisovatelů."
Soudruh sice znamená spoludruh a je to slovo prastaré, ale sémantickou prekérností tohoto slova se autor nezabývá, proč taky. Zapletal se nepodivuje, proč jsme "znechuceni současnými poměry", protože jsme přece ztratili "výnosné zdroje peněz" z fondů "husákovskému režimu oddaných spisovatelů". Žádné "mediální embargo na mnohé spisovatele a umělce" se samozřejmě nekoná, zdanit spisovatele "jinak než výdělky instalatérů" je nesmysl hodný husákovských pohrobků. Ekonomická a ideologická cenzura, samizdat - ta naivita! Jaká to jejich "neuvěřitelná drzost", když zveřejňují Výzvy varující před eliminaci kulturních hodnot z našeho života, o diskriminaci umělců, inkvizitorských metodách, o deformujícím pojetí čítanek, literárních učebnic, skript, o mimoliterární a ideologické předpojatosti! Ach ty plačtivé tóny! S nimi diskutovat nebudu, míní Zapletal, "bylo by to maření času", vždyť procházíme "současnou, demokratickou etapu našich dějin". A vítězně pointuje - když se vám rozpadl Sovětský svaz, emigrujte do Běloruska, azyl vám poskytne "soudruh Lukašenko"!
Zapletalův text vyšel prý "ve značně zkrácené podobě", navíc v rubrice Názory, polemiky..., ale stylem psaní a myšlení je pro naši dobu symptomatický, i když tak blbě jsem to už dlouho nečetl, ani v aktivistické publicistice Placákově, monarchistů či neofašistů. Tedy: s jinými názory se nepolemizuje, protože s nimi nemá smysl polemizovat. K devastaci literárního a kulturního života nedochází, protože žijeme v "demokratické etapě". Za všechno mizerné mohou bývalí nebo dnešní komunisti ("soudruzi"), oni kalí vodu a nostalgicky hledí k minulosti. Jejich výmysly jsou paranoidní, sotva "morálně a právně udržitelné".
Popřejme spoludruhům literátům z Obce spisovatelů (někteří jsou i členy Unie) hodně a hodně pěkných snů a blaženého nevědomí, které hříchu nečiní. Hlava v písku je přece také sémantické gesto, jasně dešifrovatelné.
Autor: DK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |