Jedna z básní nové knížky veršů Martina Reinera, nazvané STARÉ A JINÉ ČASY (Host, 2002), je podle podtitulu napsána k poctě Ivana B., rozumí se Blatného; tomu byla připsána už ve sbírce Decimy Tvá perspektiva (k níž se nyní zmíněná báseň přimyká jak Tvá perspektiva II) a Blatný je nepochybně Reinerův guru, k němuž se stále vrací a o němž píše (opíraje se i o nezvykle zevrubné studium dokumentů ještě nepublikovaných) román. Jiná báseň je však poctou zas K. J. Erbenovi, jiná k poctě Egona Sch., ještě jiné jsou poctou Máchovi a Kainarovi, byť ti nejmenováni - na rozdíl od řady jiných, mladších, jmenovaných nebo aspoň průhledně naznačených. Jen jedna další báseň však odkazuje ke stejnojmenné starší, a to Jak se dělá báseň II, a to jsou verše evokující Nezvala, v jehož klenuté náruči Mistra prý nedávno přespala nenechavá slečinka, Manona bystrá; měla se do kapes, to děvče... fair i chic, / málo však nalezlo: jediný veršík. // Na břehu řeky Svratky kvete prý rozrazil. To Martin Reiner (vzpomeňme na Nezvalova legendárního světoběžného strýce Martina) našel v Mistrově kapse veršů nespočet.
Až se někdo dá do héraklovské práce, jakou bude soupis všeho, co navazuje na dílo básníka bez epigonů, patrně užasne, jak v mnohém s jeho obrazností a motivickým fondem jeho básní i překladů souzní Reiner vůbec a Staré a jiné časy zvlášť. Copak se například začátek básně Venkov (Pod větvemi křivých stromů / vadne ostrá tráva) nehlásí až nápadně k autoru Chrp a měst? Nepřišli do Starých a jiných časů Tritoni a Kentauři a nepřijely tam staré fiakry pod mostním obloukem Nezvalovy poezie? A co ten Jan (jemuž by se podle terminologie protivné poetiky řeklo: lyrický hrdina Reinerovy knížky), ať už je jím jako vlastní inspirační zdroj kdokoli, není to blíženec Nezvalova Jana ve smutku? Ač hledá před zrcadlem Jan včerejší půvab Hortenzie..., čte se v často opovrhované Nezvalově básni. Nejsou snad Reinerovy Staré a jiné časy také hledání včerejšího půvabu života i lásky?
Jestliže si čtu Nezvala v Reinerovi, nechci tím básníkovi ze začátku tisíciletí upřít ani zbla původnosti, která je tak silná, že může citovat a parafrázovat, aniž se ohrozí. V názvu Staré a jiné časy je přirozeně nejzajímavější slovo jiné: jsou jiné než dnes, anebo jiné než staré? Ovšemže obojí! Napětí je vepsáno do veršů, ve kterých se archaizující inverze (Reiner je básník inverze i v klimatickém smyslu toho výrazu) tře s obraty z dnešní obecné češtiny, a výjimečně si dovolí i vulgarismus. Tím třením Reinerova poezie jiskří a jemu odpovídá i ilustrační doprovod (Wernischovy koláže).
Autor: Milan Blahynka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)