VÝLET NA GRUŇ

   Možná už dva roky jsem sliboval Jarkovi Sekerovi, že mám pro něj na beskydském Gruni překvapení, než jsme čtyřiadvacátého července konečně stanuli v bezmála devíti stech metrech nad mořem. Na břehu cesty voněla mateřídouška a červeně kvetl hvozdík kartouzek, zleva lemovaly úvoz roztroušené mladé smrky, zprava pod pastvinami smrkový les se závěsy těžkých chundelatých větví. Pak už byly jen brázdy hor až ke slovenské hranici a ještě dál až k neznatelnému malofatranskému hřebeni.
   Byli jsme na cestě, kde mezi hotelem Charbulák a Švarnou Hankou stojí nenápadně dřevěná Chyža. Patří zemědělskému družstvu. Z verandy roubeného stavení vznikla jídelnička se třemi stoly, s koutkem tradic starohamerských družstevníků a nabídkou družstevních výrobků z vlny, včetně erotických podušek za čtyři stovky, s dobovými fotografiemi, které přibližují legendární Gruň na počátku 20. století, a s plakátem na srpnový svátek česko-slovenského přátelství pod záštitou komunistů obou zemí.
   Ale to hlavní teprve mělo přijít. Ukrajinka Irina, která zpěvnou češtinou nabízí pelmeně, boršč, bramborové placky a brynzové halušky bohatě posypané škvarky a brynzou z mléka družstevních oveček. Především Irinou jsem chtěl Jarkovi udělat radost. Jaroslav Sekera, pokud ho neznáte, je totiž literární vědec, rusista, který se celý život zabývá Čechovem, Gorkým a Tolstým, Šukšinem a Šolochovem. Po dvanácti letech má příležitost gavariť pa ruski. Ó, jak se tetelí, jak klopí zrak, jak se rozpomíná na všechna ta zasutá slůvka, která najednou ožívají a plynou jako Dněpr širý. Paní Irina jej chválí a celá září a je zas jednou doma pod Pečorskou lavrou a mluví rusky i se mnou a se všemi hosty Chyže a nikomu to nevadí a všichni si objednávají skvělé brynzové halušky a voňavé pelmeně a vodu pro psy a piva pro sebe.
   »To je vaše dcera?« zajímám se o novou příchozí, která se tu chová jako doma. Když už to vím, jsem ještě zvědavější, protože Marinka má krásné úžasně dlouhé nohy, hluboké tmavohnědé oči a okouzlující úsměv. »Co dcera studuje?« V Kyjevě management a marketing. A píše stichi. Maminka jí říká, je tam pán, který se zabývá Čechovem, tak vezmi svoje básničky a ukaž mu je. A dívenka si k nám přisedne, nic nepřinese, jenom s veškerou vážností a zanícením začne přednášet svoje verše. Unášejí mne jako řeka, i když ničemu z nich nerozumím. Jsou plné melodie a naléhavosti.
   A Jarek se pohupuje na lavici jako ukrajinský fotbalový trenér Lobanovskij, usmívá se, jako by mu celý svět dal v něčem za pravdu, a pak si poručí ještě dvě vodky a je mu tady moc dobře.

Autor: Jaromír Šlosar


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)