Československá společnost socialistická, dnes ortodoxně nazývaná komunismem, je od roku 1990 cejchovaná jako zločinná, totalitní, policejní, identická svou podstatou fašistické. Československá, resp. česká společnost kapitalistická se od téhož roku nechává honorovat jako spravedlivá, demokratická, svobodná, s lidskými právy pro všechny. Málokdo otevřeně napíše, že se tak snaží zamlžit vlastní nebezpečnou podstatu, umožňující, dokonce nejednou vynucující nemorální, místy zločinné jednání, od individua až po mezinárodní politiku (jediné číslo kterýchkoli novin by stačilo k tomu, aby tento cynismus sdostatek dokumentovalo). Proto je dobré, když se objeví publikace, upozorňující na přirozenou legalitu onoho proskribovaného předlistopadového režimu, jenž byl uznávaným předmětem evropského mezinárodního práva, ekonomiky a kultury, mezinárodních organizací. Zamlčovat, že i socialistická společnost umožňovala, místy dokonce vyvolávala zločin a zločinnost, nemá smysl a bylo by to nerozumné, jakkoli společenské vztahy dnešní jsou horší a nehumánnější. Podobnou potřebnou publikací je kniha Františka Kouřila nazvaná 20 LET TISKOVÝM MLUVČÍM VLÁDY s podtitulem Krušná cesta do politiky aneb Co jsem zažil, viděl a slyšel (Praha, Futura 2003).
   Kouřilovy memoáry jsou žánrem nonfiktivní literatury, edičně atraktivní. Také nejrůznější paměti, vzpomínky, rozhovory a dokumenty dominují na knižním trhu, byť tento titul se na něj patrně nedostane. Nikoli proto, že by byl horší než ostatní, ale spíše z důvodů politických, možná i manažerských.
   Autor prožil dětství za tzv. první republiky v Podkrkonoší, mládí v pracovním nasazení za Protektorátu, po válce mohl vystudovat vysokou školu, což by v podmínkách předúnorových bylo již z ekonomických příčin sotva možné, a působil pak jako redaktor Rudého práva v letech 1953-1967 a v mnoha faktech, příkladech a srovnáních viděl všestranný rozmach republiky, jak čteme na přebalu. Poté působil až do roku 1987 jako tiskový mluvčí tří předsedů vlád, účastnil se jednání vlády, byl přítomen četným schůzkám se zahraničními návštěvníky (včetně západoevropských a amerických) a účastnil se zahraničních cest jako člen vládní delegace. Jistě nikoli náhodou píše: Proto velmi dobře vím, co z těchto plodných let si zaslouží kritiku a co naopak jsou dnes často šířené polopravdy a zlovolné výmysly o poválečných letech.
   Publikace 20 let tiskovým mluvčím vlády je mimořádně významná, protože nabízí alternativní pohled na události uplynulého období, který minimálně doplňuje, v mnohém i koriguje, popř. vyvrací tvrzení propagandy i oficiální sociologie a politologie éry restaurace.
   Bude-li Kouřilovu svědectví vytýkána jednostrannost, je to výtka aplikovatelná na všechny memoáry a knize na hodnotě neubírá. Za velmi inspirativní považuji vzpomínky na oficiální cesty do Mongolska, Íránu, Indie, Japonska, Mexika či Kanady, kapitoly o návštěvách např. předsedy kanadské a čínské vlády nebo Davida Rockefellera v Praze, úvahy o tom, co by následovalo, kdyby socialistické Československo otevřelo hranice na západ (rakouská a německá opatření proti imigraci jim dodávají přesvědčivosti), odstavce věnované cenovému eskamotérství, které vždy zajistí dostatečnou nabídku všeho, ale ne pro všechny, co se o ni svou prací zasloužili. Oprávněná je i kritika plíživé likvidace sociálních a demokratických práv občanů v době restaurace (práva na bydlení, práci, odborové sdružování, spravedlivou odměnu za práci apod.).
   Pokud jsme kdysi vytýkali komunistickým novinářům, že zveřejňují jen to, co se jim hodí, platí to ve znásobené míře pro mediální dnešek, pro éru kampaní proti nepohodlným osobám a nepřátelům demokracie. Jako kdysi i dnes je ovšem možné po pečlivém výběru a hledání a zásluhou nakladatelství jako Futura nebo OREGO - najít pohledy alternativní.

   Knihu doplněnou mnoha fotografiemi lze koupit nebo objednat ve Futuře za 115 Kč

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]