CORRADO BIGNANI

Momentka pražské oblohy

Stržen do nadšení něhou a poezií
pořídil jsem si potají snímek oblohy nad Prahou.
Byla tmavomodrá, blankytná i šedá
jako tvé oči. Jsi něžnou polovinou mé duše.
Ty jediná jsi mě zasvětila do lásky,
do poezie, do zrcadlení nekonečna, do citů,
co jediné nikdy nezahynou.
Obloha nad oblohou, tvé oči do té míry
nadzemsky něžné, že nebe nad Prahou
dojaté jejich temným blankytem
ještě více potemnělo
a nalehlo na nekonečný obzor
přátelství a lásky,
obzor tmavomodrý, opálový,
fialový a démantový.
Tak jsem, duše moje, získal snímek
duše tvojí. Tryskají z ní slova poezie
jako z temněmodré a křišťálové
bezedné artéské studně.
A temněmodré nebe dál věrně bdí
nade mnou, nebe nad nebesy,
bez ustání, jako ty, zlaté město.
Jako pták Fénix neumíráš,
svou nezkrotnou krásu
jsi zasadila do rámu hudby,
něhy, nehynoucí poezie.
K obloze tě povznáší to nejčistší,
nevyslovitelné a nedosažitelné:
mystický blankyt tmavomodré lásky.

Přeložil ZDENĚK FRÝBORT

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]