Hana Tůmová se v čísle 26 (červen 2003) bulletinu Obce spisovatelů »dokořán« představila rozsáhlým materiálem Úloha hudby v lidské ontogenezi. Je to studie místy nesporně velmi zajímavá a bude mít dle sdělení redakce »pokračování v příštím čísle«, ne tedy »dokončení«. Úvodní část definuje encyklopedicky i slovy muzikologů, co to vlastně hudba je. Pak se autorka zamýšlí nad biologickými kořeny hudby a nad jejími různými funkcemi. Největší pozornost věnuje ovšem Tůmová prenatálnímu učení, pozornosti nenarozeného plodu. Dospívá k závěru, že u člověka je »prvopočátek hudby skrytý právě zde - v rytmu srdce a ve zvuku vody (plodová voda, zvuk tekoucí krve v žilách) a proto dělohu poněkud s nadsázkou nazývají první hudební školou«.
Prenatální poznatky a funkce hudby v životě jsou jistě zajímavé, ale vnucuje se otázka, proč »dokořán« věnuje a bude věnovat tomuto námětu tolik pozornosti a místa. Nepatřila by podobná stať do vědecko populárního časopisu, sociologického či hudebně vzdělávacího periodika? Nebylo by vhodnější, zajímavější, účelnější a prospěšnější využít »dokořán« např. pro nevšední příspěvek o magickém a inspirujícím vlivu hudby na básníky a spisovatele? Poutavých a podnětných příkladů z této oblasti je nepřeberné množství a lze je podat i beletrizující, esejistickou či fejetonovou formou. Podobná invence je ovšem »dokořán«, libujícímu si v nevýrazném slohu a vydávajícím se za jakési důležité a pokud jde o literaturu téměř bezkonkurenční dokonalé periodikum - i když je to jen pouhý bulletin - cizí.
Již několikrát jsem se při psaní kritických článků o »dokořán« zmiňoval o tom, že tento bulletin, přivlastňující si název Halasovy sbírky, uvádí na vstupní straně každého čísla Halasovy verše, ale zapomíná záměrně při jejich výběru na Halase sociálního buřiče. Představuje vždy básníka jednostranně, vyhýbá se Halasovi revoltujícímu. S jakým údivem jsem tedy v záhlaví tohoto čísla četl Halasovo krédo: »Vyhnaný z krajů snění / v zástupech hledám kryt / a píseň svoji v klení / chci proměnit«. Zatím se to klení v »dokořán« obracelo zpravidla proti zájmům zástupů, ignorovalo, bagatelizovalo či zcela odmítalo jejich tužby, ideje a snahy, o nějakých revolučních myšlenkách ani nemluvě. Nezařadil nakonec snad tyto verše do záhlaví »dokořán« nějaký rudý redakční šotek? Klení v »dokořán« směřovalo zatím rovněž proti levicově smýšlejícím a píšícím autorům, kteří právě jménem zástupů proměňovali svoji básnickou či prozaickou píseň v burcující a protestní nesouhlas. Považujme tedy Halasovy verše za motto a buďme zvědavi, kdo se k jeho myšlence připojil. V čísle 26/2003 »dokořán« to nebyl nikdo! Ať tedy žije redakční šotek mystifikace!
Autor: Karel Aksamit
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)