Tak se jmenuje velmi obsáhlá kniha Jonathana Luxmoora a Jolanty Babiuchové, nesoucí podtitul Boj o duši východní Evropy, vydaná nakladatelstvím Volvox Globator v Praze. Má to být »studie o vztahu římskokatolické církve a komunistických států.« Jestliže čtenář, který knihu vezme prvně do rukou a rozmýšlí se, co mu asi připravili oba autoři, a přitom váhá, již po prvním zalistování zjistí, že »rudý prapor« je oběma autorům metaforou: pokládají jej za »zástavu komunistů«, ale také za signál »čehosi varovného«. Už tímto přístupem je vlastně řečeno vše o pojetí látky a o zpracování materiálu. Přitom oba autoři se tváří silně liberálně, asi ve stylu zásady »padni, komu padni«, ačkoli sami žádné sympatie ke komunismu necítí.
   Práci s prameny, o které se opírali, si maximálně usnadnili: nejde jim snad o vytěžení maxima z archivního materiálu, ostatně ten pro jeho čerstvost a »horkost« ani využívat nemohli. Opírají se o svědectví pamětníků i publicistů, prokazují, že ve své polemice s marxismem toto učení nemají ani důkladně zažité. Marxismus znají v deformované podobě, jinak by nemohli upírat Marxovi hodnocení práce (s. 339). Píší, že Marx neměl žádnou úctu k práci, což je křiklavé osočení. Marx psal a mluvil o práci bez nadšení, pokud ji rozuměl jako práci v podmínkách odcizeného kapitalismu. Někdy autorům jejich stanoviska přímo »ujíždějí«, to v případech porovnání komunistů a T. G. Masaryka (s. 338); přiznávají tíživost sociální situace v dnešním světě a z toho pak vyplývající hodnocení snah soudobého jezuitského řádu hlouběji se ponořit do problematiky dělnické třídy zejména v jihoamerických poměrech, rozebírají i snahy vysokého katolického kléru vyrovnat se s tímto stavem způsobem tzv. teologie osvobození. Dokáží sklouznout také k představě, že »východoevropané« toužili zbavit se komunismu »vlastním přičiněním« - a to je jeden z nejvíce zamlžených pojmů knihy samotné. I když existovaly rozdíly mezi jednotlivými stanovisky papežů a vysokých církevních hodnostářů, jedno měli tito mocní lidé společné: vůli podílet se, třeba různými formami, na destrukci »komunismu«. Podle autorů »komunismus do Evropy přišel se Stalinovou vítěznou Rudou armádou«, a tak v jistém historickém údobí musel zase odejít a vzdát se svých pozic.
   Pozorný čtenář vystihne dvě linie knihy: první spočívá ve výkladech společenského pohybu, vedoucí až k r. 1989 (plus minus). To je látka tolikrát popsaná nejrůznějšími historiky novodobých dějin i publicisty, ale na dlouhá léta nebude mít jistě konce její zkoumání. Druhá, kterou, jak se zdá, si nejvíce usnadňuje vlastní pozici, je zkoumání vývoje současného papeže Karola Wojtyly - Jana Pavla II. Tady je zjevné, že autoři »píší na stránky«, takže v těchto místech je kniha pramálo zajímavá.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)