Je jím publicista Jan Bauer. Zaměřil se, vedle jiných námětů, na záhady naší i cizí minulosti, v nedávné době vydal knihy PODIVUHODNÉ OSUDY V ČESKÝCH DĚJINÁCH (nakl. MOBA Brno) a PODIVNÉ KONCE ČESKÝCH PANOVNIC (nakl. Akcent Třebíč). Bohatou vydavatelskou žeň je třeba autorovi přát, její nadprodukce však musí vést k úvaze, co nového autor přináší. Na literární práci chtějí vydělávat i nakladatelé a v tomto případě nakladatelství MOBA slibuje do budoucna zájemcům o knihy Jana Bauera nejen »nečekané« objevy, ale také mimořádné čtenářské zážitky.
Už před Janem Bauerem jsme měli mnohé glosátory a popularizátory historických událostí, za všechny sám autor uvádí Miroslava Ivanova. Jan Bauer je však v tomto ohledu opatrný. Nejraději se obrací k nesporným autoritám v historické práci, ačkoli ani tu není všechno jednoznačné a bezproblémové. »Sedí« mu nejlépe autoři nemarxističtí, před marxistickými dějepisci se má na pozoru. Jako příklad bych uvedl třeba již zesnulého Zdeňka Fialu, který často zasahoval do sporů o Kristiánovu legendu a stavěl se proti jejímu zařazení do 10. století, a měl i výhrady k jejímu pojetí. Nu což, takové přístupy nejsou v oblasti historické produkce nic zvláštního, u publicisty typu Jana Bauera z toho však vyplývá jediný závěr: nenarazit a pospojovat mnohé málo související věci k sobě a vyvozovat odtud některé vlastní závěry. Úmyslně píši »vlastní závěry«, protože originalitou tyto závěry neoplývají. Autor má také sklony »vlichocovat se«, třeba do přízně Dušana Třeštíka nebo Františka Kavky, což jsou ti žijící, ale proti mysli mu není ani takový Rudolf Urbánek.
Podivuhodné osudy začínají látkou svatováclavskou, v níž se Jan Bauer soustředil na postavu Václavova »sluhy« Podivena. Mihne se tu i omyl; osobními vztahy knížete Václava se kdysi zabýval spisovatel František Kubka, nikoli »jiný« Kupka. A pak přes jiné, někdy přitažlivé, jindy poměrně málo poutavé náměty, dospěje až k loupežníku Grázlovi. Mezi sv. Václavem a Johannem Georgem Graselem leží nepřeberná řada osobností jako třeba stavitelka pražského mostu Judita, praotec pětilisté růže Vítek z Prčice, Petr Vok aj.
V podstatě stejný přístup zaujal k látkám o českých královnách. Jejich »konce« bývaly sice často podivné, ale ne ve všech případech nešťastné. Čtenář, zajímající se o látku z naší historie, tu najde mnoho poučného a nového, tím spíše, že při běžných dějepisných výkladech tyto ženské postavy postávají v pozadí velkých dějinných chvil, ačkoli ony samy se nemálo mnohdy zasloužily o zformování chodu historie. Autor začíná, jak jinak, kněžnou Drahomírou a končí Annou Jagellonskou.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |