Mám svůj takový malý osobní, který nosím většinou v tašce. Je zvyklý na můj dotek ruky a spolu se mnou sleduje úbytek mých vlasů. I když je hustý, nemá mnoho práce, asi je s mým nízkým počtem vlasů spokojen. Nekladou mu velký odpor, když je vrací do požadované polohy, aby zakryly mou stále se zvětšující pleš na temeni hlavy. Vůbec si nepřipouští moje starosti, zdali se postup vypadávání vlasů někdy zastaví. Divím se mu, vždyť také jednou může přijít o mou pozornost a já jej někam zastrčím, že se stane nepotřebný.
Domnívám se, že mu asi na dně v mé tašce nebývá nejlíp, neboť často bývá zasypán a utlačován nejrůznějšími tiskovinami a věcmi, kterými aktovku zatěžuji.
Spolu se mnou se cítí naopak povzneseně, když jej vyzvednu z tašky a zasunu do svátečního saka. To už ví, tak jako já, že opět nastala nějaká mimořádná událost, neboť jeho pán často sako nenosí. Bývá to jen tehdy, když mám nějaké veledůležité jednání, nebo jdu do divadla. To pak i on se svátečně naladí a dá si obzvláště záležet, když upravuje moji prořídlou pokrývku hlavy. Snaží se co nejlépe rozčesat mé řidiny po lysé, opálené pokožce, neboť ví tak jak já, že chci tento neduh alespoň částečně zakrýt. Marně se domnívám, že pleš ještě dokáži zakamuflovat. Mylně si namlouvám, že hustší pokrývka hlavy mne pomyslně omladí, že se mi podaří tento trik navodit. Asi se mi tajně vysmívá, neboť ví, že má snaha je marná. Má totiž nejlepší přehled o skutečném stavu mých vlasů. Přesto mou snahu podpoří ochotně předstíranou službou. Dokonce bývá rád, že při těchto příležitostech častěji jeho tělo zahřívá moje ruka, neboť mívám oprávněný dojem, že můj zastírací manévr není v úplném pořádku. On se totiž skutečný stav již žádným manévrem zakrýt nedá. Je to jen můj zoufalý boj o nemožné a on ho poslušně snáší.
Bývám mu každý den i nevěrný a on to ví, neboť některé dny po něm vůbec nesáhnu. Ráno totiž, když vstanu, používám v koupelně jeho kolegu, který je podstatně větší, silnější a slouží celé rodině. Je řidší a má na konečcích hřebínků takové malé příjemné kuličky a vůbec neškrábe. Nevím, jak se mu to líbí, že si je neustále střídáme, ale asi je rád, že zatím plní své poslání.
Hřeben v koupelně je naším důvěrným společníkem, hlavně po ránu, kdy se v jeho přítomnosti šklebíme sotva rozlepenými víčky do zrcadla. Vůbec se sobě nelíbíme a honem zachraňujeme ten otřesný zjev tím, že prvně napravujeme svůj rozbouřený účes. Často bývá smočen ve studené vodě, když si nemůže poradit s našimi rozčepýřenými vlasy. U mne ovšem problém nemívá. Ví zrovna tak dobře jako můj osobní hřebínek, že má hlava je na temeni holá a po stranách řídce zarostlá. Na mé zatěžování při česání si stěžovat nemůže.
Autor: Evžen Jecho
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |