VLADIMÍR LINKOV
Aby se ubezpečil, že se dobře přeorientoval, musel všem neustále dokazovat, jak se jiným lidem žilo za bývalého režimu špatně.
Vždycky když si dupnul, byla pod jeho patou něčí noha.
Uměl bouchnout do stolu tak energicky, že si skoro vždycky zlomil ruku.
Měl veliké štěstí, že mu ujel vlak, chtěl se totiž pod něj vrhnout.
Nevěřil, že je ve slepé uličce, dokud na druhé straně nenarazil hlavou do zdi.
Byl vždy mezi prvními kdo se ozvali, ale jen tehdy, až mlčící většina přestala mlčet.
Samizdat
Kdysi byl v Čechách samizdat
kolem něj vidět bylo
jenom jednu partu
Dnes u nás máme mnoho part
však kolik písmáků
tolik i samizdatů
Učitel ze »staré školy«
Do staré školy
kde kantořil můj strýc
přicházím a sedám si do lavic
Vzpomínky srdce oslovují
když dobrotu a lásku si vybavuji
jen tóny jeho houslí
by pověděly víc
LECH PRZECZEK
Procitnutí
Ve slepé uličce
chytáme kapky času
do propletených dlaní
Střípky barevných snů
plují po obloze
Je pozdě
hledat smích
na rubu pláče
Zrcadlo duše
skrývá
mnoho tajemství
V krátkém
záblesku světla
přichází
pravé poznání
Volba
Spoutaný pochybnostmi
zmítáš se
v bouři neklidu
Ulita odlišnosti
přináší zmatek
Klikatá stezka
vede k hranicím
třinácté komnaty
V dálce se vznáší
příslib světla
Monolog
V masce
pro každou příležitost
vášnivě hlásáš
všeobecně známé pravdy
Slova se zmítají
v kruhu omezení
Zmizela beze stopy
ozvěna
Ještě
se nevzdáváš
Toužíš přece
stát se hrdinou
Pokus
Postupně otevírám
studánky inspirace
až po nejhlubší vrstvu
času
Prostor
zbrázděný záhyby
se staví na hranu
Uniká před dotykem
Vyčkávám
na tu správnou chvíli
Totální splynutí
je na dosah
Tušení
Stále jasněji
cítím obrysy
ukryté mimo realitu
Myšlenka
soustředěná v bodě zvratu
se snaží poodhalit
střípek tajemna
Protéká význam
mezi prsty
Letmý obraz
mizí
Ještě
nejsem připraven
dotknout se světa
za zrcadlem
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)