Z pera autorského kolektivu máme nyní obsáhlé DĚJINY DAČIC (459 str. + přílohy) s úvodním slovem Ing. Jana Jelínka, současného starosty města. Ten si myslí, že nové vypsání dějin města na jihozápadní Moravě je již zbaveno ideologického nánosu oproti brožuře z r. 1983. Ve skutečnosti žádná práce z oboru společenských věd není možná bez ideologického přístupu, což platí i pro zmiňované nejnovější Dějiny Dačic. Jde jen o to, že v nově vydaných publikacích je ideologie obsažena jinak, ale zbavit se ideologického přístupu beze zbytku nelze, jako ani nelze napsat dějiny »neutrálně«.
Autoři dějin začínají chronologicky od nejstaršího osídlení a už zde se potýkají s vysvětlením různých dějepisců, často německého původu, o německé a české kolonizaci Dačicka. Správně zmiňují velkou archeologickou činnost brněnského badatele Vladimíra Nekuda, kterému se podařilo kopat na místě německé osady v Pfaffenschlagu; z těchto výzkumů pochází velká monografie a množství studií, dokládajících podíl českého i německého obyvatelstva při zakládání vesnic v okolí Dačic. Archeologie Dačicka však sahá do doby daleko před budováním kolonizačních osad, až do doby kamenné a doby kovu. Proto první stránky díla dosvědčují podíl různých etnik na využití Dačicka.
Důkladná je kapitola o zeměpanských a křižovnických Dačicích, po ní se přechází k charakteristice Dačic za nadvlády feudálních rodů, především pánů z Hradce a Krajířů z Krajku. Další autoři se pak podíleli na objasnění vývoje města v dobách třicetileté války. Tehdy Dačice i celý kraj strádaly během plenění švédskou posádkou usazenou v Jihlavě, která vyjížděla za lupem do dalekého okolí.
Když tato smutná kapitola skončila, Dačicko se postupně vzpamatovává i hospodářsky, na významu nabývají řemeslnické cechy i zemědělské zázemí města. Léta 1648-1728 vyplnily spory mezi rodem Berků a Fürstenbergů. Poté přichází Osteinské období za osvícenských reforem, doba, kdy Dačickem táhla vojska napoleonská i protinapoleonská a nastává jistý hospodářský vzestup. Dačice prosluly výrobou kostkového cukru, i když přímo na Dačicku se cukrové řepě tolik nedařilo, první lesnickou školou Vincence Hlavy i nástupem do revolučního roku 1848. Zasloužilý dějepisec Dačicka, Bohumír Smutný, ovšem užívá ne neutrálního pojmu »občanská společnost«, aby vyjádřil vlastní charakteristiku kapitalismu. Dačicko v této době zrodilo jednoho ze zajímavých vlastenců a buditelů, Matěje Mikšíčka. Ten uvažoval již jako pravý vlastenec, neváhal agitovat (někdy s malým úspěchem) mezi jinak zemědělským obyvatelstvem Dačicka, aby se zapojilo do politického i národního života Moravy. Vzhledem k tomu, že zanechal rozsáhlý písemný materiál, který je vlastně teprve nyní historiky využíván, je možné si učinit dokonalejší představu o náplni jeho agitačních snah, o jeho představách vlasteneckých, o názorech na úlohu Slovanstva aj.
Vývoj Dačic a Dačicka před 1. světovou válkou představuje opravdu svízelnou cestu k zvelebení tohoto území, charakterizovanou úsilím o zřizování peněžních ústavů, železničních tratí, škol, bráněním nadbytečnému vysídlování území.
Autoři příslušných statí tento pohyb výstižně zmapovali. Popsali i Dačice v létech 1. světové války, léta ČSR, období druhé světové války a léta k r. 1961. Tady se nejvíc projevuje onen popíraný ideologický aspekt. Na jedné straně konstatování nebezpečí ohrožení fašismem a ocenění osvoboditelské mise Sovětské armády, na druhé straně »skrytost« budoucí komunistické diktatury. Ve prospěch autorů však hovoří poměrně střídné užití pojmu »totalita«, jenž je dnes v pracích o novějších dějinách běžný, jako by snad každý stát nebyl totalitou (jak věděl už F. X. Šalda). Na příslušných stránkách najdeme i portrét jednoho ze zakladatelů KSČ v Dačicích, Jana Vokáče, nebo reprodukci dopisu Klementa Gottwalda Dačickým, poděkování za udělení čestného občanství - což je třeba ocenit.
Čím více se blížíme k dnešku, tím více sestavovatelé i autoři sborníku zřejmě cítili, že bude lepší přejít na způsob pouhých kronikářských záznamů, a tak zvolili formu Kroniky let 1961-2001 (autorka Marie Kučerová). Zde však docílili pravého opaku svých úmyslů: ukazuje se totiž, že právě léta proklínaného socialismu přinesla Dačickým neobvyklý hospodářský, politický i kulturní vzestup - a naopak, právě ona kritická léta 1968 a 1989 nemohou být důvodem, aby se Dačičtí mohli něčím výrazně »chlubit«.
Obsáhlé Dějiny Dačic je však možné spíše pochválit a ocenit i doplňkové materiály v závěru, jako rejstříky a přehledy šlechtických rodů a jiné statistické údaje.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |