Věnoval ji všem, kteří navštívili antikvariát v pražské Dlážděné ulici, dnes již legendární Luděk Svoboda. Jeho rukama tam prošlo za půl století několik miliónů knih. Psal o tom poutavě v knížce Antikvariát a já, která vyšla již dvakrát. KOUZELNÁ OBÁLKA L. Svobody (128 str., 350 výtisků, grafická úprava L. Drtina) je jejím volným pokračováním. Autor nás v ní provádí svým ego, které prožilo mládí na střešovické Baterii. Ponoříme se s ním do jeho dětství poznamenaného válkou. Je zde zarámován i tragický příběh dvou rudoarmějců, kteří prošli tisíce kilometrů frontovými cestami a odešli z tohoto světa v Praze podivnou, nehrdinskou smrtí, která neměla s válkou vůbec nic společného.
Kniha L. Svobody, který se vyznal, že by chtěl »umřít ve stoje« v antikvariátě, oživuje ve svěžích barvách děj, spojené s literaturou a lidmi, knižní kulturou pěti desetiletí. Sám mám v knihovně nemálo knížek, které pro mne za těch padesát let L. Svoboda uschoval. A můj starý přítel Dr. Miroslav Khun, pražský novinář a režisér, blížící se věkem statečně již osmdesátce, si z antikvariátu v Dlážděné ulici odnosil domů s láskou téměř dobrou polovinu z 50 000 (!) svazků soukromé knihovny, kterou zaplnil své pražské tuskulum a dodnes patří k pravidelným zákazníkům L. Svobody.
Svobodova knížka, paměti života plného pozoruhodných sdělení, je živoucí, čisté, vroucí, uchvacující i dojímající vyznání nádherného vztahu ke knihám a lidem. Pasáž líčící putování Anglií představuje bohatý, zasvěcený cestopis nabitý fakty a emocemi. A větami krásnými jako čistá, pramenitá voda: »Fotím hejno žebravých hus, promenujících na vzorném trávníčku, a duhu, která nezklame.« Autor knihy se sám s radostí přiznává: »Psát vzpomínky o knihách a lidech, o událostech okolo nich je něco jako snovat pavučinu.« Dodejme, že ta pavučina, pevná nit událostí, je u Svobody stále prosluněná realistickým optimismem a vědomím souvislostí, jak poznamenává autor, že »existují body, místa, lidé, události, které se někdy hned, někdy v průběhu času propojí do kruhu.«
A to je například osud části unikátní knihovny redaktora a spisovatele Eduarda Basse, ale zdaleka ne jen těch knížek, které torzo knihovny obsahovalo. Luděk Svoboda viděl přes půl století zanikat a zase růst a vznikat řadu nových knihoven - těch nádherných mozaik, složených z pestrobarevných střípků lidského ducha. Ale antikvariát - to nejsou zdaleka jen knihy a jejich osudy, to je i bohatství grafiky, pohlednic, písemných památek. Pozoruhodností Svobodovy knihy je např. text dopisu bývalého horníka Hodíka, všeuměla zahradníka, správce hospodářství Antonína Dvořáka na Vysoké, který píše skladateli do Ameriky, co vše nového se na Vysoké odehrálo. Je to opravdový skvost - ta slova plná gramatických chyb, tak přirozená a sugestivní, jako z neskutečného - a dnes již opravdu neskutečného - světa!
V Kouzelné obálce je vše důvěrně blízké, známé a i smrt zde Svoboda představuje docela sympaticky jako »paní, která si pro nás nahodile chodí.« Autor si ovšem posteskne: »Čas mi bere přátele, a co horšího, některé na věky.« Ale vzápětí dodává: »Čas mi občas přivane i někoho nového.«
V Kouzelné obálce objevíme rovněž mnoho nového. Setkáme se tam s příběhy lidí a knih, příběhy, knihami a osudy, o nichž jsme nevěděli, nebo věděli jen málo. Najdeme tam stopy, které bychom jinde nenašli. Je krásné jít cestami, vedoucími nás do míst, která jsme ještě nikdy nenavštívili...
Autor: Karel Aksamit
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)