Josef Haubelt (1932, docent, DrSc.) je naším předním historiografem období českého a středoevropského osvícenství, autorem řady monografií a studií, badatelem vědecky seriózním, důkladným a spolehlivým. Neposluhoval těm, kteří měli a hlavně mají zájem na účelově upraveném obrazu historie. S Haubeltovými zevrubnými a polemickými statěmi jsme se mohli setkat nejen ve specializovaných časopisech a akademických sbornících, ale nejednou na stránkách Obrysu-Kmene nebo v tiskovém orgánu českých volnomyšlenkářů (o obnovení činnosti Volné myšlenky po listopadu 1989 se nemalou měrou zasloužil).
   Jeho nejnovější monografie nese název JAKUB KRČÍN Z JELČAN (Praha, Rodiče 2003, edice Slavné osobnosti českých dějin, 191 str.). Přináší důkladný portrét patrně nejslavnějšího českého rybníkáře pojatý věcně, střízlivě a současně čtivě.
   Výklad začíná historií rožmberského rodu a snahami jeho prozíravějších a hlavně podnikavějších členů zvýšit výnosy panství budováním rybničních soustav. Od druhé kapitoly sledujeme Krčínovu kariéru jako purkrabího a od roku 1569 regenta rožmberského panství ve službách Viléma z Rožmberka. Nechybí ani důkladně zpracovaná historie krčínského rodu, zvláště pak jeho majetkových poměrů, stejně jako výklad o finančních a rodinných poměrech Krčínových dcer po otcově smrti, dokud je bylo možné historicky sledovat.
   Haubelt ekonomickou "podnikavost" velmi zdůrazňuje, protože si je vědom, jak touha po majetku, osobním prospěchu a kariéře ovlivňovala lidské jednání a společenskou prestiž člověka už raně kapitalistického. V portrétu nejslavnějšího člena rodu, Jakuba Krčína z Jelčan, jsou tyto motivy, doprovázené uměřenou, korektní a přitom lstivou ctižádostivostí, legitimismem a ekonomismem, nespornou odborností, vědomím vlastní ceny, ale také formálně feudální služebností, neoblomností a důsledností při plnění svěřených úkolů, studovány detailně, precizně a nikoli samoúčelně. Portrét upomene na kariéru mnohých jiných novějších i nejnovějších legitimistů, jejichž společensky prospěšné kroky i osobní úspěchy doprovázejí střízlivý egoismus, "nutné" potlačování práv druhých, ekonomická likvidace konkurentů.
   Autor popisuje a střízlivě analyzuje četné Krčínovy aktivity v rožmberských službách: "Krčín znamenal rozmach panského pivovarnictví. Prosadil omezení a zánik vaření piva v rožmberských poddanských městech a městečkách" (s. 55), aby poddanské vesnice mohly "prodávat jenom pivo z panských pivovarů" (tamt.). Podobný efekt mělo "potlačení konkurence poddanských mlýnů" a vědomí nutnosti "stavět nové panské mlýny" (s. 56), aby rožmberské panství získalo "vejmelné". Větší zisk panské pokladně přineslo i přeměřování poddanských lánů, které "končilo obvykle zjištěním, že poddaní využívají více zemědělské půdy, než má být v jejich držbě", přičemž poddaní museli zaplatit více. Podobný efekt měla i agilita při vymáhání "odúmrtních pozemků" nebo při správě "sirotčích majetků" přímo vrchností. Že neměl vždy na mysli pouze prospěch rožmberský, svědčí jeho obratná lstivost, s níž do svého majetku získal sedlčanské panství od Viléma z Rožmberka, ačkoli Rožmberkům ani císaři Sedlčany nepatřily. Získané peníze ovšem dokázal účelně investovat (do rybníků, štěpnic, ovčínů, chmelnic atp.), takže z nich měl objektivní prospěch i region. Raný kapitalismus - ve feudálních službách - zde slavil první úspěchy.
   Haubelt jako objektivní historik musí Krčína hájit tam, kde byly regentovy úspěchy přehlíženy nebo podceňovány. Přesvědčivě vyvrací názor Václava Šusty, že Krčínovy stavby byly "pochybené", neboť byly příliš hluboké, voda v nich studená a přirozené potravy málo. Doceňuje, s překvapivou odvolávkou na samotného Karla IV., další funkce rybníků (např. retenční nebo hydrologickou) i regentovy úspěchy při zakládání "menších a malých rybníků, trdelníků, výtažníků i komorových rybníků a sádek, jejichž význam pro rožmberské panství byl základní a podstatný." Žel v aktuální paměti máme spíše rybníky velké, ovšem budované na místech, kde podmáčené louky nebo mokřady nedávaly užitek takřka žádný. Jakkoli nebylo cílem monografie napsat apologetický spis, prostupuje knihou Haubeltův střízlivý obdiv ke Krčínově vytrvalosti, rozvaze a dovednosti, kterou projevoval při rozvoji - moderně řečeno - jihočeského průmyslu, vodní a silniční infrastruktury, architektury.
   Knihu doprovázejí nejen ilustrace z historických tisků, ale i úryvky z populárně historických publikací novějších (o dějinách rybníkářství, používaných pomůckách a nástrojích, metodách práce a měření, fišmistrech i "dělnících"), kresby, rytiny, kopie dokumentů atp., jež knihu vhodně doplňují a zvyšují její čtenářskou atraktivnost.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]