VLADIMÍR BRANDEJS
Dávná řeč
Vážím si starých věcí.
Naučily se i naší řeči,
v Čechách české...
Jsou, odpovídají
matným leskem.
Buďme s nimi,
pokud nás nezničí čas
poryvy svými...
Šumění
Cokoli jsem kdy slyšel,
bude jednou jen vesmírným šuměním.
Nic nezměním.
Cokoli jsem kdy viděl,
bude můj skromný příděl.
Lipová alej
Ukoptěným včelím letem
lnou lípy k úlům,
k česnům z poctivého dřeva,
ke kraji voňavému domovem.
Rozkolébávají
dálky ve větvích a s nimi písně
modravé i z tónů
dávno ztracených.
Dobře je zemi,
když vrůstá do lip -
a lípy do krajiny.
Noc za úplňku
Je vidět siluety domů.
Je vidět do tváří.
Přikrčily se hrozby hromů.
Krajina - kresba v oltáři.
Dál budeš ještě chtít
vidět do dálek,
pro které již teď probouzíš cit:
ach, svět bez krutostí, bez válek.
Něha téměř bílá
Les dýchá
i na podzim a v zimě.
Střídmě
jedle, olše i břízy
již nastavují svá pružná těla
k něžnému pohlazení.
V mlze mizí
jizvy a všechny stopy po blescích.
Ke kůře přilnul první sníh.
Svědomí
Je-li čas
obtěžkaný nouzí,
lidmi zůstaneme,
jen když vytrvale
naše vědomí se vzpouzí...
Nezadlužený
S téměř všemi
ve své vlastní zemi
žiji v podnájmu,
i když jsem se nikdy nezadlužil.
Jed temných oblak
zvolna cáká do žil.
Nahé světlo
Co bylo,
nebude.
Jsi milodar pro chudé,
tvé tělo, když pyšně k nebi vzlíná
až závistí se zalkne
jiná, každá jiná.
Co bylo,
nebude.
Jsi nahé světlo,
celé bílé,
jež nikdy
nestane se stínem
ani pouhým zákmitem,
jímž já vedle tebe jsem.
Nezadlužený
Psát recenze sbírek poezie je marnost nad marnost. Vystihneš obsah, nebo formu, nebo obojí, ale poezie ti uteče zadními vrátky do volné přírody. A tak jsem se zařekl... Jenže...
Jenže Vladimír Brandejs patří k těm - jak sám píše - kdo po Velkém třesku žijí ve své vlastní zemi v podnájmu. Nezbývá mu než vydávat své verše vlastním nákladem, takříkajíc na koleně, tedy způsobem, který je naprosto nedůstojný českého básníka a zcela neadekvátní stupni civilizace, jejž podle mínění dnešního panstva zmrzačené Čechy a Morava dosáhly.
Je to věru zpěv z poslední příčky, kdesi z hloubi pod Nepálem, že, pane Zemane?
To však neznamená, že by tento zpěv nebyl slyšet, a už vůbec ne, že by neměl být slyšen. Naopak, tento zpěv stoupající navzdory protivenství vzhůru má co říci v době, kdy režimem zaplacené hlasy pějí jen dle papaláši povolených not.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej - tak by si hrabata a knížata, hejtmani a senátoři představovali poměry v kleci Česka. (Nebo Tesca?) Takovou nalinýrovanou klícku, se zobem pečlivě roztříděným podle poněkud okoukaných hesel Jedem das seine čili Každému podle jeho zásluh aneb Kdo nenotuje po našem, ať nežere.
Tak tohle mě napadlo, když jsem dostal do ruky dvě básníkovy sbírečky Lipová alej a Nahé světlo.
Básně si už přečtěte sami. Samozřejmě pokud je v tomhle zatraceném tržním ráji seženete!
KAREL SÝS
VLADIMÍR JANOVIC
Ve světle klematisu
1.
Stmívání v bezejmenné vsi
Po parném dni vymodlený stín
Hostinská která se ovíjela jako chmel
mi řekla znenadání: - Pijte
ať se vám neotevře stará rána -
Cosi z dávna najednou zabolelo
V plachém světle klematisu
jsem došel na hřbitov
Nevím co jsem tam hledal
Rez mi podala bránu
a šero za mnou zavřelo
Zatímco drozd na výsostech lípy
popíjel víno bel canta
hroby se převlékly do vůně květin
Jako by na zemi smrti nebylo
Hle jak lstivě popíná se krása
po kmeni osudu
2.
Rejtar kterého ráno vykopali
hltal prázdnými očními důlky
dva chlumy na obzoru
- Ten umřel na údiv -
zasmál se hrobník
- Láska a vojna k smrti stačí -
- Myslíte že když odejel
plakala na věky?-
- Nesmysl - hrobník si odplivl
- nedejte na city Lopata...
ta ví svý o věčnosti
Láska je nemožnost...
Kvůli ní padl v sedmiletý válce -
Náhle se zamyslel:
- Chápete dělitelnost sedmi? -
Potom se zeptal kam tak pozdě jdu
a nabídl mi nocleh
ZDENĚK NEJEDLÝ
Třebíč v Seznamu UNESCO
V kraji Vysočina bude Čína
Zavládne tu čilý ruch
Turistů zde bude jako much
Třebíč obdržela klíč
Do Seznamu UNESCO
Co na tom že fabriky jsou pryč
Z obchoďáků chybí jenom TESCO
Co na tom že tu není práce
Bez legrace je jen blbá nálada
Na radnici koalice
Za břicha se popadá
Dříve město obuvi a pletaček
Dláždí cestu z vyplivaných žvýkaček
Pomalu a líně
Přestane se žít na Vysočině
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |