Metly neboli košťata dělával můj otec přes zimu. Ta studená státní zástupkyně měla v létě nepříjemné dotazy, cože jsme dělali za jejího mandátu. Byl jsem odpovědný za přísun materiálu. Otec mi kladl na srdce, abych nebyl líný na krok ani v hlubokém sněhu. Se srdcem zatíženým otcovým příkazem jsem šetrně zasahoval do korun mnoha břízek. Zmrzačení jedné dvou bělavých krasavic na pokraji hájku byl trestný čin lenosti, stíhaný tělesně. Skoro jako podle zákona šaríja, ačkoliv tatík byl katolík, metla vyhání děti z pekla. Řemen posloužil k tomu účelu lépe. Zalhal jsme jenom jednou.
Když naší malé pohrozilo v sídlištním bytě astma, položili jsme si s mojí ženou Jarmilou otázku, která nás Moravany proslavila daleko za hranice Velkomoravské říše: Co včil? Bez sebemenších úroků, o lichvě ani nemluvě, mi zaměstnavatel půjčil peníze, za něž jsme koupili nejstarší útvar druhohor. Trias. Tak jsme říkali našemu nemovitému majetku. Tu přišla na řadu rukodělná zručnost, o níž jsem se dosud domníval, že se dědí. Kdepak. Nabývá se opakováním úkonů. Například šejdrem zazděného okna, jeho opětným zasazením, proměřením a zazděním. Někdy se to povedlo už napotřetí.
Velmi mně v mé svépomoci pomohl nelíčený obdiv příslušnic naší domácnosti. Hlele, co náš táta všechno umí, jak mu třísky z rukou lítají, řečeno slovy básníka. Většinu třísek jsem měl zadřenu v dlaních, ale nejsem detailista.
Moje žena Jarmila se zprvu domnívala, že jsem se pod tíhou bezúročné půjčky rozhodl ponechat ji vdovskému osudu s dítětem a zadluženě poloobyvatelným Triasem, nejstarším útvarem druhohor. Pak uznala, že smyčka na provaze je tak nízko nad zemí, že by se dobrovolně neoběsil ani kocour. Uznale zíraly, když jsem do smyčky strčil místo vlastního hrdla prkno, srovnal svazek šetrně nakradeného proutí, vložil do druhé, vyšší smyčky, sešlápnutím prkna utáhl - a vyrobil koště neboli metlu.
K sametové revoluci neodlučně patří revoluce kulturní. Metly metou opačným směrem. Písemně, s hlavičkou magistrátu jsem byl se vší vážností tohoto úřadu poučen, že malebný návrat do předpohanských dob za ohlušujícího hluku je kultura, obohacená o konzum drog a nutkavé rozdupávání vlastních fekálií.
Měřeno nenovým měřítkem Dříve a Nyní, žádný zplanělý světový mír se nekoná. Potenciální válečné pole je globalizováno. Při dobré vůli vyhnout se žebrákům, nezaměstnaným, bezdomovcům, oloupeným a zavražděným, jsou lidská práva s úctou dodržována. Carové mají ochranku, mediální hvězdy se učí sebeobraně na policejní střelnici. Peněz je málo. Stát se nemůže starat o každého autsajdra.
Upřímný podiv patří každému slepému mládenci, který povrhne tolika možnostmi. Nezralým rozumem odmítne psychoaktivní drogovou svobodu. Takové zbloudění mívá dozírné následky v podobě náhle probuzené spravedlnosti. Přitěžující okolnosti: Stav společnosti se mu nelíbí a místo Ala Capona si vybere za vzor třeba Fučíka.
Všechno souvisí se vším. I s metlami nebožtíka tatínka, dej mu pámbu plný kočičák tabáku. Chodil do školy jenom v zimě, číst cokoliv jsem ho nikdy neviděl. Přesto měl vybraný čtenářský vkus. Moji první knížku rozpačitě pohladil a odložil na almárku. Hospodařil, o antropogenním vlivu na počasí neměl tušení. V létě bylo horko, v zimě sníh a mráz. Přesto dbal o zachování několika břízek. Nejspíš mu selský rozum napověděl, že všechno nejen začíná, ale i končí. Bylo mu proti mysli, aby cokoliv skončilo předčasně, z lidské lenosti, blbosti a chamtivosti.
Autor: František Stavinoha
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |