O současném životě v Polsku hovoříme se spisovatelem a publicistou Leszkem Mazanem
Leszek Mazan (1942) je známým polským spisovatelem, politickým komentátorem, autorem 15 knih, zejména o Krakovu, Jaroslavu Haškovi, Josefu Švejkovi. Je redaktorem týdeníku Przekroj. Patří k předním polským bohemistům a znalcům české literatury a českého prostředí. Je s Mieczyslawem Czumou spoluautorem Haličské encyklopedie a knihy Pupek světa se jmenuje Krakov. Mezi jeho nejúspěšnější díla posledních let patří Příhody našeho milého Mocnáře. Je předsedou Polské strany plešatých, zájmového hnutí s širokým mezinárodním ohlasem.
Kolik obyvatel má dnes Polská republika, sousední stát České republiky?
Máme 40 miliónů obyvatel. Až do loňského roku jsme měli vyrovnanou reprodukci obyvatelstva. Vloni poprvé jsme svědky nového jevu, začíná převyšovat počet zemřelých. Je to hlavně vyšší úmrtností, kterou způsobují narůstající problémy polského zdravotnictví. Oficiální statistika také tvrdí, že neexistuje nelegální interrupce. A církev tvrdí, že s ničím podobným se v Polsku nelze setkat. Skutečnost je ovšem jiná.
Jak velký počet Poláků dnes žije za hranicemi své země?
Jde samozřejmě o celou velkou skupinu. Říkáme jí Polonie. Jde o vystěhovalce, kteří emigrovali hlavně za prací dávno, před mnoha desetiletími. Pak je tu zvláštní skupina těch Poláků, kteří se ocitli na území dříve existujícího SSSR. Emigrace narostla i po vyhlášení mimořádného stanného práva v osmdesátých letech. Počet Poláků žijících na území jiných států se pohybuje kolem 7 miliónů. Všechny tyto Poláky počítáme za své sestry a bratry a oni se také většinou tak i chovají ke své staré vlasti. Je mezi nimi velmi mnoho významných světových a evropských spisovatelů, básníků, dramatiků, režisérů i malířů. Udržujeme s nimi čilé a oboustranně prospěšné kontakty.
Je všeobecně známo, že panuje odmítavý postoj polského státu a katolické církve například k interrupcím. Trvá i nadále tento stav?
Nejde jenom o uměle přerušené těhotenství, ale i o antikoncepci. Církev obojí zásadně odmítá. Strana, která nyní vládne, měla ve svém předvolebním programu, že tyto zákazy zruší. Ale situace je zcela jiná. Pan předseda vlády Leszek Müller prohlásil, že kdyby obyvatelé zaujali odmítavé stanovisko vůči EU, odstoupí ze své funkce. Vláda dělala všechno, aby se Polsko stalo řádným členem Unie. Mezi vládou a církví existovala nepsaná úmluva, že církev podpoří vládu v jejím úsilí za vstup do EU. Naopak vláda, parlament a Lidová strana, Svaz demokratické levice potichu rezignují na legalizaci interrupce a antikoncepce.
Polsko má levicovou vládu, jaký postoj zaujímá k sociálním problémům?
Nástup do volební kampaně byl velkolepý, skutek však utek. Když se ujali levicoví kandidáti vlády, zjistili, že do vínku dostali prázdnou pokladnu. Foukal v ní studený vítr. Předchozí vláda vydala všechno, co bylo možné vydat. Říká se, že první cesta premiéra Leszka Müllera vedla do Bruselu, do centrály NATO. Zde údajně prosil, aby Polsko dostalo okamžité prostředky za využívání polských vojenských prostorů, polygonů. Jsou u nás dva velké vojenské prostory, využívané vojsky NATO - Drawsk a Štětín.
S čím tedy Müllerova vláda vlastně vstoupila do období svého vládnutí?
Obrazně řečeno má k vládnutí jenom holé ruce. Vláda nemůže realizovat své plány. A pak je zde stále silný poměr zlotého vůči dolaru a euru. To je strašné omezení pro polský export. Říká se, že existuje velký konflikt mezi vládou a bankou. V čele banky stojí bývalý místopředseda vlády Leszek Balcerowicz. Je tu finanční rada, která nedovoluje, aby panovala disproporce. To všechno vede k tomu, že inflace téměř neexistuje. Úvěry jsou vysoké, nelze investovat a ekonomika stojí. Národní hospodářství s novou vládou pohyb nenastartovalo směrem kupředu, naopak ocitá se ve složité a komplikované situaci.
Müllerova vláda je většinovou, nebo koaliční vládou?
Je koaliční vládou. Socialisté jsou z tradice spojeni s lidovci a s Unií práce.
Jak je to v Polsku se školným, s platbami při zdravotním ošetření, při pobytu v nemocnicích, s placením léků?
V podstatě je všechno bezplatné. Ale ve skutečnosti se za všechno platí. Jsou u nás soukromé i církevní školy, za ně se platí i 10 000 zlotých za semestr. Za pobyt v nemocnicích se neplatí, jde to na vrub zdravotní pojišťovny. Ale platí se za nadstandardní péči, za rychlejší a kvalitnější péči. Člověk, který potřebuje okamžitou operaci, musí počítat s tím, že čekací lhůta je všude dlouhá, musí čekat, je v pořadí. Vstoupí však ve stejném okamžiku a ve stejné nemocnici do jiné místnosti, tam si zaplatí a je na řadě okamžitě. Jinak v opačném případě může také v době čekání na zákrok umřít. Léky jsou drahé, někteří lékaři naordinují deset tablet - ale pacient má prostředky jenom na pět tablet. Koupí si jich jenom pět, na něž má peníze. Nemůže se úspěšně léčit. Proto také více lidí umírá.
Platí v Polsku, že každý člověk se má postarat především sám o sebe, pravidlo neviditelné ruky trhu?
Nic z toho v Polsku neplatí a platit nemůže. Odporovalo by to katolické povaze země. Pokud některý politik podobně smýšlí, nikdy to veřejně neřekne nahlas. Před voliči by zcela propadl a nikdo by jej nikde nevolil. Proto nemůže podobný přístup, doktrínu zvolit žádná polská vláda.
Stejný přístup má i polská katolická církev?
Já sám jsem sice nevěřící, ale musím uznat, že katolická církev dělá strašně moc, aby v sociálních otázkách lidem pomáhala. Lidé by zpravidla darovali ještě více prostředků na charitativní účely, kdyby byli přesvědčeni, že je někdo nezpronevěří.
Církev v Polsku je bohatá, nebo chudá?
Katolická církev je velmi bohatá. Má všechno, co potřebuje. Má školy, nemocnice, kulturní zařízení, lesy, pole, statky. V restitucích dostala nikoliv všechno, ale hodně. Ale církev získává i nový majetek. Církevní školy mají velmi vysokou úroveň. Dostat se na ně je obtížné. Mají velmi vysoké nároky na posluchače. Katolická církev má všude své zastoupení - v zákonodárných i výkonných orgánech. Není dne, aby nevznikla nějaká aféra kolem předávání majetku církvi. Jejich zástupci dokáží prosadit strašně moc. Tak například Krakov má 157 kostelů, z toho jich 50 bylo postaveno v posledních dvaceti letech. I za totality. Církev má svou vlastní televizi, jmenuje se Puls, má velký celostátní rozhlas Plus. V církví působí asi 40 000 činovníků, možná i víc.
Jak se přeje v Polsku kultuře a umění, literatuře?
To je téma na samostatný rozhovor, ale musím zaklepat, rozvíjí se podle svých finančních možností, staly se trhem.
Je všeobecně známo, že v České republice působí značný počet polských duchovních. Jsou speciálně v Polsku připravováni i z hlediska jazykového na Jagellonské univerzitě?
Taková je skutečnost a já jsem tomu docela rád. Kněz je svým způsobem stranický, osvětový funkcionář. Navíc je to Polák, který umí česky. To může mít do budoucna velmi dobré výsledky ve vzájemných polsko-českých vztazích. Navíc tito mladí chlapci nejsou žádní ortodoxní představitelé katolické církve, rozumějí době a mohou učinit hodně dobrého.
V polském tisku se v poslední době, podobně jako v České republice, píše o Benešových dekretech, v Polsku o Bierutových dekretech. Je tu nějaká podobnost?
Polská vláda Leszka Müllera se setkává s kritikou, že málo rozhodně čelí kampaním z německé strany, volajících po revizi výsledků 2. světové války. S kritikou se setkalo i to, že se polská vláda nedostatečně postavila na stranu České republiky proti útokům německých a rakouských krajanských spolků vůči Česku. Musíme postupovat společně. Němci poněkud zapomínají, kdo všechno to strašné zlo minulé války způsobil. Zapomíná se na Mnichovské dohody. Pokud Němci píší o vyhnání Němců z Československa a z Polska, pak o sobě říkají, že oni nás Poláky nevyhnali. To prý byla repatriace. Zapomínají, že přišli do mého rodného města a zastřelili před mýma očima mého otce. Je zajímavé, že Němci vyčítají "zločiny" Čechům, Polákům - ale ani slovem se nezmiňují o tom, co hrozného udělal Stalin s krymskými Tatary, s Poláky, se Židy, nakonec i se starousedlíky - s Čechy v Kirgizii, na Volyni a jinde. Rusko je přece jenom větší partner, na kterého se ani extrémním Němcům a Rakušanům nevyplatí cenit zuby.
Existovaly Bierutovy dekrety?
Samozřejmě, že existovaly. Ale my jsme některé kapitoly již dříve odstranili. To, co bylo podle nás špatné, zmizelo. To, co se však nyní děje i kolem Bierutových dekretů, svědčí o tom, že je zde zájem určitých kruhů rozpoutat svár. Ukázat jinou příčinu minulých zločinů. Rozpoutat obavy mezi obyvatelstvem Polska o jejich majetek, vyvolat v duši Poláků nejistotu. V Opole například již stojí v čele krajského vedení Němec. Jinde zase mají své "bílé koně". Němci jsou tak ekonomicky silní, že mohou udělat leccos.
Není žádným tajemstvím, že i v Polsku je zpochybňován holocaust, v zemi, která snad nejvíce utrpěla násilným německým terorem proti civilnímu obyvatelstvu.
Donedávna se v Polsku chodilo po špičkách, když se mělo vyslovit slovo Žid. Uváděly se jenom milióny lidí, kteří zahynuli v Osvětimi. Dnes je situace zase jiná, mlčí se, že mezi oběťmi nacistické persekuce byly i statisíce Poláků. Spíše se přiznává, že leckde Poláci spolu s Němci zavinili smrt Židů. I prezident se kloní památce těchto obětí. Takové anomality jsou samozřejmě v každém porobeném národě. Tragédie Poláků, jejich vyvražďování Němci, jakoby nikde nikdy neexistovalo. Není žádným tajemstvím, že v určitých oblastech existují dnes napjaté vztahy mezi Izraelci a Poláky. Nepopírám, že v minulosti se udělalo hodně špatného, za Gomulky byli mnozí Židé z řad inteligence donuceni opustit Polsko. Našli novou vlast v Izraeli. Ze strany Izraelců panuje teď ostražitost vůči Polákům. Mladí Izraelci jako by přijížděli do země, kde jim Poláci vyvraždili jejich předky, kde je čeká i nyní příkoří.
Panuje tedy podle vás nenávist Izraelců proti Polákům, nikoli proti Němcům?
Pokud jde o Němce, to nevím, myslím, že Němci udělali pokání, tak je to ve vzájemných izraelsko-německých vztazích docela v pořádku. Poláci však zatím své pokání nad svou "vinou" neprovedli a tak jim to Izraelci nejenom vyčítají, ale i dávají patřičně najevo. Tisíce mladých Izraelců, kteří přijíždějí například do Krakova, po zastávce v hotelu jedou do Osvětimi. A zase nazpět do Krakova, na letiště a hned zpátky domů. Ani okem nepohlédnou na Polsko, na jeho život, kulturu. Jsou zpracováni izraelskou výchovou i výukou. Jejich učebnice naprosto tendenčně a ideologicky zkreslují historická fakta a pravdu o Polsku a o Polácích. Přitom je zajímavé, že se všeobecně tvrdí, že jsou na světě jenom tři opravdová židovská města - New York, Jeruzalém a Krakov. U nás v Polsku se říká, že i když jsi nikdy neměl nic společného s odporným antisemitismem, stačí, aby ses vypravil do Izraele. A dostaneš dostatečnou lekci, abys ses jím stal. Všude ti tam dají najevo, kdo vlastně jsi a jaké Kainovo znamení nosíš ve svém hříšném srdci.
Hovořil ZDENĚK HRABICA
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |