Říjnové číslo (27/2003) bulletinu Obce spisovatelů »dokořán« poskytlo neklamné svědectví o tom, že ankety zveřejňované pravidelně v tomto periodiku se netěší již jako dříve širšímu zájmu členů Obce. Na otázku poslední ankety »Co byste (dnes) změnili (upravili, případně škrtli) ve svých publikovaných dílech?« se ovšem věru těžce odpovídá. A tak přišly jen čtyři odpovědi. Objevují se v nich názory, že škrtáním (rozuměj: zestručňováním) se literární práce zkvalitňuje a že v knihách je dnes přemíra pravopisných a stylistických chyb.
Problémem se zabýval vlastně jedině Lubomír Tomek. Ten na položenou otázku odpověděl: »Nejraději nic (kromě sazečských chyb). Od tzv. sametové revoluce mě dopaluje, čtu-li, zejména v publikacích typu Kdo je kdo, jak ten či onen, kterého odpradávna znám, počal svůj život i práci teprve rokem 1989 - o stranické příslušnosti ani nemluvě... Co jiného je literární dílo než svého druhu autorův životopis? Životopis umělecký i mravní. Všechno tedy platí: na nic bych neměl být pyšný a za nic se stydět... Ona si to historie (ta pravdivá ovšem!!) přežvýká a přebere...«
Pravda, anketní otázka se nepídí po osobních a politických přemetech spisovatelů, když zavály listopadové sametové větry, ale k profilu spisovatele patří bezesporu i jeho charakter. Lubomír Tomek, kterého zajímají torza seškrtaných a upravených životopisů z edice Kdo je kdo, bude mít snad již brzy možnost si zalistovat v připravované knize »Kdo je kdo v Obci spisovatelů«. Vyplněné dotazníky členů Obce o zařazení do této knížky měly do Obce dorazit nejpozději do 15. května t.r. Obec zaměřila dotazník převážně pouze na základní personální otázky (jméno a datum narození, adresu, vzdělání etc.) a zvláštní list měl obsahovat žadatelovu bibliografii. Úvodní věta dotazníku »Budeme vycházet pouze z údajů, které si budete přát uvést« umožňuje zestručnit údaje na minimum, pochopitelně i s použitím autocenzury. Curriculum vitae se v dotazníku nepožaduje.
Ale vraťme se ještě k poslední zveřejněné anketě »dokořán«. Nechtěla se snad redakce od respondentů dozvědět něco o úpravách a škrtech ideologického či politického charakteru v jejich předlistopadových dílech? Možná, že ano. Ale to počítala s tím, že spisovatelé zavrhnou veřejně to, co z přesvědčení či konformity za minulého režimu publikovali? Oni by to jistě strašně rádi udělali. Ale má to jeden zapeklitý háček. Museli by se veřejně přiznat, že tu či onu dnes nežádoucí a nepřijatelnou knihu kdysi sami napsali. Ale proč znovu připomínat publikace, upadlé bohudík již v zapomenutí, když věrní posluhové režimu v knihovnách, knihkupectvích i antikvariátech jejich díla »poplatná« včerejškům již zlikvidovali. A tak je lépe anketní dotaz minout bez povšimnutí.
Redakce »dokořán« však v uvedeném čísle bulletinu nabídla čtenářům další zajímavou anketní otázku pro příště: »Trpíte při psaní autocenzurou?« Ale není i tento dotaz poněkud ošidný? A nevztahuje se k tomu, o čem píši a neodpověděl na něj již Lubomír Tomek, když kritizoval autocenzurou zdeformované životopisy v publikacích Kdo je kdo? Nepřešlapuje redakce »dokořán« stále kolem palčivého problému, jak zveřejnit alespoň malý kousíček pravdy, jako kočka před miskou s horkou kaší? Chtěla by něco sdělit a přitom se nespálit - nebo tuto snahu jen předstírá? Anebo dobře ví, že se čtenáři »dokořán« k těmto ožehavým problémům otevřeně a veřejně nevysloví? Zazní někdy ze stránek »dokořán«, že »král je nahý«? Není ovšem pro řadu členů Obce daleko prospěšnější vyznávat přísloví: »Kdo se nechceš mrzeti, uč se jazyk držeti?«
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |