Už opět jí začínaly téct nervy. Vojta nesnesitelně opruzoval a co chvíli tiskl nos na okno, aby zachytil okamžik, kdy dole u chodníku konečně přistane šedé auto strýčka Míly a z něj vystoupí čert s Mikulášem. - Plavovlasý anděl k nim přestal přijíždět před třemi lety, neboť Vojtova starší sestřenka Majka opustila rodnou ves a zahájila studia v dalekém Hradci. Od té doby přiharcovával z Ráječka do města pouze strýček Míla, narvaný do opelichaného, naftalínem čpícího černého kožichu a opásaný řinčícím řetězem. Cestou se vždy stavoval v archivu pro svého bratra Ondru, Vojtova otce, jenž se poté - rok od roku tlustší a funivější, přímo na pracovišti ztěžka nacpal do dlouhé bílé noční košile, ozdobené omšelými stříbrnými aplikacemi, napasoval si na plešatějící kebuli bílou papírovou mitru s nalepeným stříbrným křížem a sevřel v tlapě vysokou berlu, obalenou stříbrným staniolem. Než se obě maškary vysoukaly před domem z vozu, nasadily si včas na tváře své masky - strýček Míla černou rohatou raraší mordu s dlouhatánským jazykem z rudé plsti a táta Ondra růžově nalakovanou škrabuši s metrovým zažloutlým plnovousem. Kde trčej, krucinál?!
   Slíbili, že tu budou nejpozději v půl šesté! - Kabonila se v dětském pokojíku a jenjen vybuchnout. Včera kvůli mikulášské návštěvě do noci uklízela; dneska si vyměnila s kolegyní poslední hodinu suplování za zítřejší první ranní, načež letěla domů jako střelená. Bleskem nakoupit, vyrobit mísu chlebíčků, udělat s Vojtou školní úkoly, a to vše zmáknout do 17:15! Od té doby dřepěla s klukem v jeho hračkové džungli a čekala, kdy čert s Mikulášem zacinkají u vrat -
   Ježiši, nelez pořád k tomu oknu!
   Podvacáté otřel dlaní zamlžené sklo a dychtivě prozkoumal pohledem hlubiny ulice. Město se třpytilo a mihotalo v temnotě a chlapec z výšky sedmého patra pozoroval tisíce světel, tisíce jasuplných příbytků a zlatých pouličních lamp, které tohoto podivuhodného večera zářily vstříc houfům rozdováděných andělů, čertů a Mikulášů. Pojď si radši hrát, zavrčela naštvaně a znovu mrkla na ciferník. Během hodiny utržila od dítka balonem dvě pecky do make-upu - jé, mami, já nechtěl! Jednou uklouzla na rozházené stavebnici - kdys to zase vytáh, žebráku?! Dvakrát smetla z koberce spadlý ohlodaný chlebíček - čunče! Proč sis nevzal tácek?! Třikrát ho odvlekla do koupelny, aby si umyl upatlané packy a pusu, dvakrát mu znemožnila pustit tátův počítač a čtyřikrát s ním prohrála v pexesu. V 18:04 zamítla jeho návrh na půlroční výlet do Egypta (minulý týden toužil po Islandu) - ne, nemáme žádný peníze! A v 18:09 schválila synův převratný objev, jak zabránit zemětřesením - lidi by prostě otřesy prováděli sami, ve vhodnějších časech a na vhodnějších územích.
   V 18:17 se stala místopředsedkyní právě založené strany. - Jaké strany? - Stlany České plávo. - A jaký má ta strana program? - Stlana České plávo chlání české plávo. - A kdo je jejím předsedou? - Já! prohlásil a hned si napsal na papírovou čtvrtku zeleným fixem: České Právo. Předseda Vojtěch Kubín, 8 let, bez polit. příslušnosti. Členové Punťa, Baba Maruš, Baba Danuš, Prasátko, Máma. Místo Předseda Máma.
   (Punťa s Prasátkem byla plyšová monstra, s nimiž spával v posteli.) - Červeně mu podtrhnout chyby a podpisem stvrdit své členství... V 18:34 došlo na nejhorší a znuděný fakan, posté zahnaný od okna jejím vzteklým křikem, pomstychtivě popadl Velkou knihu o matce a dítěti. Publikaci si koupila, když se jí překulila pětatřicítka a její údajně neplodný přítel Ondra ji nečekaně, zákeřně oplodnil. Od té osudové nehody se již nevzpamatovala. Břicho, kojení, pampersky, nočníky, domácnost, zaměstnání; a navrch jakýsi žravý, strupácký chlap, skrývající se za symbolický plat mezi roztoči v plesnivém archivu. Znovu vytočila Ondrovo číslo, ale ani tentokrát to nikdo nezvedl. Věčně s klukem sama!
   Co tam hledáš, Vojtíšku? - Pro dnešek se rozhodla udolat nezvedeného spratka moudrým klidem a laskavou mírností. Potomek zatím ve Velké knize o matce a dítěti nalistoval jednu ze svých oblíbených kapitol a jako obvykle začal předčítat nahlas: "Konečně jsou za vámi i poslední týdny očekávání a polodní bolesti začaly."
   Zatnout zuby a vykouzlit netečný, nepřítomný výraz, který používala vůči svým nejodpornějším žákům. Ano, vůči těm zasraným učňovským gangsterům, jež při výuce zvučně říhali a prděli, místo psaní do sešitů si posílali mobilem esemesky, pochechtávali se a kvákali zhulení marjánkou, a když si je před pitvořící se třídou dovolila vyvolat ke zkoušení, polohlasem, leč zřetelně oznamovali během poutě k tabuli, že jesli je snad ňáká kráva nechá rupnout, přerazej jí vobě haxny baseballovou pálkou, hehehe! Kontlakce, četl Vojta, někdy začínají jako tlumená bolest v zádech -
   Kontrakce! zaječela. Kontrakce, hernajs! Kdy už se to naučíííš?! RRR! Logopedi neschopní, kolikrrrát to s tebou ještě budu cvičit, có?!
   Skokem k němu a vyždímat mu rrrázně a prrrovždy ER z papule, kontrrrakceee! zavřeštěla, rrrrrr!
   Zarytě zkousl čelisti, odhodlán už nikdy nepromluvit ani Ň. Všiváku! - A v ten moment zuřivě zadrnčel zvonek u vchodu. Varovně hošánka probodnout očima a smýknout s ním do předsíně: A teďka se chovej slušně, nebo...! Ještě mu zahrozila pěstí a se společenským úsměvem otevřela dveře kvartýru dokořán. Na první pohled byla situace jasná! - Na prahu dva vypasení, rozšklebení, kymácející se čerti a kolem nich mračno nejhnusnějšího hospodského smradu. Kouř, kořalka, cibule, česnek, syrečky. Cigaretový popel a nedopalky se jim sypaly z huňatých černých kožichů a oba si navíc tabákovým koptem zamazali napuchlé, zpocené tlamy, aby vypadali co nejpříšerněji. Ani nemuseli nic vysvětlovat. Na metrákovém fotříku Ondrovi letos definitivně praskl zteřelý mikulášský kostým po dědovi, a tak si někde v putyce narychlo vypůjčil jiný. Jenže splašil akorát další satanášský, a samozřejmě bez masky. Tudíž si bráchové tvořivě sjednotili ďábelské vizáže a úspěch bujně zapili. V životě je nespatřila zlinkovanější. I to jsou k nám hosti! uvítala ledově ochmelky, zatímco Vojta zděšeně vykvikl a v panice ucouvl. No, Vojtíšku, vystrčila ho nemilosrdně před sebe, přednes pánům pěknou básničku, třeba od nich něco dostaneš. Ale musím vám na něj, pekelníci, žalovat! Celý rok moc zlobil a neposlouchal, takže si zaslouží nanejvýš uhlíky! Jo, jakej tatíček, takovej chlapeček!
   Oba se divoce rozřehtali, přiblble kvedlajíce jazyky.
   Recituj, Vojto! rozkázala chvějícímu se synovi a vystrouhla za jeho zády na ožralce zlověstnou držku: však s váma si to taky vyřídím! - Spusť, Vojtíšku! "Znám křišťálovou studánku."
   Impetigo, zakníkal popletený Vojta, protože si v té hrůze dokázal vybavit pouze přehled nemocí z Velké knihy o matce a dítěti: afta, spalničky, zalděnky, plané neštovice, pršíušnice, ječné zlno, čelný kašel -
   Čerti se rozřičeli nadšením a zadupali jako sloni, johohóóó!
   Ticho! zařvala na ně a automaticky střihla klukovi pohlavek. Vojta se rozbrečel a nenávistně do ní žďuchl: Jsi zlááá! Nemám tě rááád! Jsi zlááá! Jsi zlááá!
   Oba chlastometři nyní hýkali a bečeli a potáceli se smíchy, mávali ocasy, chytali se za rohy a popadali se za vyvalená chlupatá panděra - dóóóst! zahřměla, až to zadunělo barákem, a pryč! Táhněte! A toho mrňavýho zmetka si vemte s sebou! Jsi zlááá! vypískl malý naposledy a vzdorovitě se chytil oblud za napřažené pazoury. Jeden z nich jí ještě rychle hodil do ruky jakýsi usmolený papírový pytlík a potom už jen sledovala, jak všichni tři nešikovně nastupují do výtahu. Než zmáčkli knoflík, stihla nakouknout okénkem do kabiny a zlomyslně vypláznout na Vojtu jazyk. Ksichtil se velmi sveřepě a uraženě.
   Okázale za sebou zabouchnout a vyčkat, až se k ní trojka pokorně vrátí zpátky. - Stála v předsíni a napjatě poslouchala hučení zdviže. Nekonečné hučení zdviže, jež stále klesala a klesala a klesala a klesala. Minutu, dvě, tři. A poté ticho. Obezřetně pootevřít vrátka a juknout ven na domovní chodbu: tma, mrtvo, nehybno. No když vás to baví, šašci!
   Teprve po dvaceti minutách se uráčili opět zacinkat u bytu. Mezitím rozbalila ušpiněný papírový sáček a uvnitř našla hrst bramborových slupek a tři uhlíky - syčáci! Ráno tajně podstrčila Ondrovi tradiční nadílku pro Vojtu. Velký parádní pytel s rudozlatým lesklým potiskem a v něm čokolády, pišingry, oplatky, žvýkačky, burské oříšky, balíček datlí a nové modré palčáčky s beránkem - že oni to někde zašantročili! Šmarjá, nebo to snad nakonec tomu ubohému děcku sprostě sežrali?!
   Jakmile se bytem znovu rozhlaholil zvonek, nepříčetně trhla dveřmi - na prahu stáli čert a Mikuláš. Čert v rohaté raraší masce a růžolící Mikuláš se zažloutlým plnovousem, v náručí naditý rudozlatý pytel. Asi tři sekundy na ně nechápavě, tupě čuměla a pak v strašlivé předtuše zapátrala zrakem po osvětleném prostoru za nimi. Syn tam nebyl. Ne, nebyl tam. Nebyl.
   Vojtíšku! zavyla zoufale a jako šílená vyrazila k výtahu.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]