DANIEL STROŽ
Pokusila se česká literatura přelomu století zobrazit stav světa?
Nepodařilo se mi zaznamenat jediné původní české literární dílo, v němž by po něčem takovém byla třeba jenom stopa. Doporučuji proto zahraniční vědeckou publikaci Černá kniha kapitalismu. Jde o rozsáhlou a nesmlouvavou analýzu třiceti západoevropských (převážně francouzských) historiků, politologů, ekonomů, novinářů, umělců, ale i právníků, vydanou poprvé v Paříži 1998 a o dva roky později - díky českému překladu PhDr. Miloslava Vrážela - v Havlíčkově Oregu. Na konkrétních příkladech z historie je tu zobrazována podstata a zrůdnost světového kapitalistického systému, který na rozhraní nového století a tisíciletí znovu nabral sílu a vede k celoplanetárním problémům, vyvolávajícím v lidstvu oprávněné obavy o budoucnost.
Pokud by však mohla být posuzována česká tvorba, snažící se zachytit ve zmiňovaném údobí (namísto komplexního rozboru »stavu světa«) převážně vývoj společenských poměrů v našem státě, uvedl bych básnický soubor Karla Sýse Tři zpěvy z rozvratu. Zrovna tak ani Sýsovy originální publicistické postřehy, shrnuté v knihách Bordel v Čechách, Bordel na druhou a Bordel do třetice nelze ovšem v žádném případě opomenout. Vždyť komu už se u nás povedlo odhadnout přesněji naši současnost: »Kyvadlo dějin se netřese jako nemocné srdeční předsíně nad chorou dobou, byť by se to mnohým profitujícím zamlouvalo. Kyvadlo dějin se pohybuje pomalu, ale neúprosně. Lidé si zapamatují, kdo, co a jak dělal.« Tohle zní nekompromisně vyslovenou pravdou.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |