Výzkum a užití tajných zbraní je stále živé téma. Jak známo, v průběhu dlouhých válek docházelo vždy k zdokonalování zbraní a k urychlenému užití těch, které byly buď již ve vývoji, nebo pouze v hlavách jejich konstruktérů. Takovou pozici zaujal Ian V. Hobb, autor knihy NĚMECKÉ TAJNÉ ZBRANĚ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY (s podtitulem Střela, rakety, zbraně a nové technologie Třetí říše), vydané nakladatelstvím Ivo Železný v Praze. Autor vyšel vstříc stále trvajícímu zájmu čtenářů a sepsal knihu, která může podstatným způsobem rozšířit jejich dosavadní znalosti, opřenou hlavně o množství dat a technických údajů - doufejme, že věrohodných.
Do obecného povědomí zajisté pronikly názvy dalekonosných střel V-1 a V-2, v r. 1944 bombardující Londýn. O dalších se v populární literatuře tolik nepsalo, a přesto byly buď již vyvíjeny, nebo se objevovaly v dalších záměrech stratégů války. Jednalo se hlavně o tzv. Röchlingovu střelu, o řízené rakety Henschel 293 aj. Jestliže tyto zbraně byly přísně utajovány a jestliže na veřejnost o nich pronikalo jen minimum informací, o to víc zapracovala běžná lidská fantazie a ta dokázala ovlivňovat i uvažování předních politiků. Není pak divu, že jednou z prvních starostí vítězů velké války bylo zajistit dokumentaci a odhalit skrývaná tajemství.
Snad by se mohlo zdát, že produkce knih nakladatelství Ivo Železný je poplatná vkusu čtenářů, někdy dosti pokleslému. V tomto případě se nakladatelství dostalo doslova na hranici vkusu a nevkusu, který často jeho produkci provází. Od oslavných tirád na velké německé vojevůdce a skvělé techniky atd. je jen malý krůček k nepochopení smyslu a významu války. Sám autor však, snad proto, že se zaměřil spíše na technickou stránku tajných zbraní, tuto hranici nepřekročil, zato ale docílil jiného nešvaru: za vskutku složitou prací mnoha vojenských odborníků ve výzkumu prakticky neviděl statisíce vězňů a dalších polosvobodných lidí, kteří byli zapojeni, mnohdy za nelidských podmínek, do práce na vývoji zbraňových systémů. V celé okupované Evropě se horečně pracovalo na Hitlerově tajné zbrani a zbýval jenom malý kousíček od jejího vynalezení a použití. Hitlera autor chápe jako člověka-vojáka z let 1. světové války, který byl příliš v zajetí svých osobních zkušeností a tudíž i omezen ve svém rozhodování. Tak objasňuje i náhlý prudký postup ve vývoji střely země - vzduch v letech 1944-1945, který však začal příliš pozdě, aby mohl válku nějak ovlivnit.
Techničtěji zaměření čtenáři si mohou v knize »pohrát« s porovnáváním početných nákresů, týkajících se třeba pomocného systému pohonu rakety A4, nebo i raketometu, náčrtku tzv. peenemündské šípové střely, nebo si zevrubněji prohlédnout několik vzácných dokumentárních snímků. V popisu technické úrovně tajných zbraní je autor patřičně střídmý, nikde příliš neopěvá úroveň německé válečné mašinérie, vychází ponejvíc z toho, že vznikala na určité úrovni a v určitých intencích vrchního vojenského velení.
Autor: Josef Bílek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)