Zřejmě nikoli náhodou se v současné politicky rušné době sporů »vyhnanců« a šlechtických »restituentů« o práva a majetek s Českým státem objevují v novinách a revuích v nečeském vlastnictví různé články a studie, kde i renomovaní a zasvěcení vědci vysvětlují staré pověsti české, vyvracejí - bůhví proč - prý dodnes panující mýty o praotci Čechovi stoupajícímu na Říp a hlavně pak líčí první naše slovanské předky v českém a moravském teritoriu docela jinými barvami než holubičí bělobou a šedí.
   Nebylo by nic podivného na snaze vzdělaného a zasvěceného historika Dušana Třeštíka, když seznamuje - prý zaostalou - veřejnost se svými dozajista cennými závěry mnohaletého bádání, kde ho ctí pilnost studia pramenů i objektivita a vyváženost pohledu na nejstarší historii národního etnika, aniž mu lze upřít základ upřímného vlastenectví. Není však zdaleka sám, kdo rezonuje se skrytými potřebami kampaně, jež doslova zaplavila masmediální sféru všeho druhu; až oči přecházejí z obrazovek a protimýtické úsilí čiší z mnohastránkových pojednání kdejaké revue v cizích službách!
   Proč to všechno? Cožpak si ani polistopadový Ringo Čech nedělal z mýtických báchorek bohapustou legraci? Narážel snad na odpor staromilců nebo školních dětí a jejich učitelů? A co kdybychom šli generačně do hloubky času: nikdo ani na totalitně »zaostalých« školách neučil mládež o příchodu prvních Slovanů českého a moravskoslezského etnika do podřipské kotliny a podyjského úvalu podle Jiráskovy bájné představy. Tehdejší - převážně - učitelky byly sice v dětství zaujatými čtenářkami Starých pověstí českých a autorova inspirace u Kosmy či Dalimila jim nebyla neznámá. Ony přece už znaly mnohem víc: tehdy vyspělá a víc než národně úspěšná archeologie Borkovského v Praze, Poulíka v Mikulčicích a zejména Ivany Pleinerové na Ohři u Loun byla oporou a mnohem průkaznějším poučením, jak pronikal slovanský živel s keramikou pražského typu, od pravlasti na horním Dněpru, několika směry a ve vlnách pátého století severně a jižně od Karpat až do našich končin. Dokonce mohly studiem prvního dílu klasikových Dějin sledovat Nejedlého pochybnou hypotézu, že starousedlíkům, kamuflovaným lužickou kulturou doby bronzové, nebylo potřeba odnikud přicházet.
   To vše již tehdy vylučovalo podlehnutí malebným romantickým představám bájí, zpodobených generací autorů všech uměn za budování Národního divadla a bojů o Rukopisy. Vědou poučené generace věru není třeba zbavovat dávno neexistujících iluzí. To snad je jasné i tak trochu zneužívanému Třeštíkovi, který se opírá při svých vizích spíše o nadšenou větev bádání ilyristů Kollárovy, Šemberovy, Vocelovy éry než o důkazy archeologie. Ta byla v polovině 19. století v počátku i ve zmatcích datování. Různé výklady písemných zlomků a zápisů antického, byzantského či raně středověkého data se staly zdrojem mnoha rozvětvených teorií a také pověstí: zrcadlově shodná chorvatská a česká »O prchajícím bratrovrahu z Panonie« je právě toho původu a druhu. Dozajista se jí tématicky chopí snaživá kinematografie. Film nebo televizní seriál zcela zapadne do kampaně řízené a průhledné: leze z ní totiž jako sláma ze štrozoku úporná snaha zpochybnit a otřást národním povědomím, jakože jsme potomci bratrovraha a různorodá sebranka všemožných pronárodů a etnik! K tomu poslouží rádoby historicky podložené - zase jen mýty o drze militantním opanování neliduprázdných končin z jihu po Vltavě družinou Bratrovraha. Bývá líčen buď jako násilník a hubitel zbytků germánského etnika Markomanů, jindy se vyzvedá učenlivost jeho lidu u panujících Avarů co do krutosti a zvlčilosti.
   Takže zatímco nám - za totality - trpělivě odkrývala archeoložka Pleinerová osadu - polookrouhlici několika slovanských a germánských chat, kde jeden horizont prokázal pokojné soužití obou etnik, vyobrazení současných zdrojů staví do kontrastu alšovskou kresbu českého vladyky s perokresbou avarského všehoschopného nájezdníka s napjatým lukem: prý abychom si sami vybrali, kdo byl náš praotec...
   Na šíření podobných »aktuálností« se ovšem podílí zejména tisk z 90 procent nečeského vlastnictví. Jeho autoři a redaktoři neváhají opentlit a rozhojnit pasáže historiků nekorektní fantazií »o okupačních vlnách Slovanů vyvolaných tlakem Sarmatů a Skýtů od černomořských stepí«, řazením Slovanstva nikoli k zemědělcům a lovcům drobné zvěře, leč k »povalečským hrubiánům vyvražďujícím a znásilňujícím původní etnika«. Samozřejmě: větším dílem germánská!
   To už není náhoda či pouhé domýšlení »vědeckého poznání« do důsledku, pokud vyšlo ze zlomků a doušků pramenité obrazotvornosti: tady jde o široce založenou záměrnou propagandu souhry všech masmédií cizího vlivu proti zbytkům povědomí národů Čechů, Poláků, Srbů, Rusů a ostatních a za jejich oslabení! Má snad být jen otázkou času, kdy tito »korektoři mýtů« a jejich třeba i bezděční sympatizanti z řad polistopadových vědeckých kruhů z nás udělají rušitele evropského míru, jak hlásal jistý imperátor neblahé pověsti?
   Budou se naše děti učit, že nepocházíme z pracovitých předků vyspělého obilného zemědělství, klučících úrodnou půdu podél zdejší Vltavy, Labe, Ohře a Jizery? Že prosazení v konkurenci více etnik zdejšího teritoria nepomáhala výnosnější pšenice a populační zdatnost tehdejších rodů? Znalost rybolovu a řady řemesel, například kovářství?
   Nevštípí se jim průprava - bez dějepisu - o temné minulosti kolonizátorů a jejich výbojnému tažení z Východu na Západ vlnami šestého až osmého století, které se dálo kolonami volských spřežení a povozů, jež objížděli učenliví žáci Avarů, neurvalci na konících s luky, vyhlížející řídká sídla markomanských starousedlíků, jež by se dala napadnout, vypálit, vykrást, nebo násilně obsadit a porobit? Anebo zotročit a nebohé přiřadit k průvodům otroků na kšeft, pochytaných cestou necestou?
   Cožpak se z jiných zápisových zpráv nedá odvodit, že v bělokamenném sídle FRÁGA jich bylo v místech tržiště v podhradí prodáno na 10 000 a proč by ono živé zboží mělo chybět prvním kolonám? Ty ještě o FRÁZE neměly ani páru, Praotec Bratrovrah přikvačí do Povltaví od jihu až s druhou kolonizační vlnou náporu 180 000 duší na počátku osmého století a přesune střed země k Ládví v pražské oblasti. To už bude mít první vlna pod Řípem první ústavu sedmi okupačních kolon zvrhlíků, jimž nebylo žádné zvěrstvo a násilí neznámým pojmem. Cožpak by za stěhování národů obstály holubičí povahy?
   Nám bylo za Nejedlého školství »bludů a pavědy» hlásáno drsné ujařmení pod Avary, za které museli naši předkové nastupovat do bitev v první vlně na vybití a odúmrť. Bylo jim prý - zejména přes zimu - trpět kratochvíle Asiatů s tuzemskými dcerami a ženami. A že ten útlak vedl ke vzpourám a bitvám, jejichž úspěšnost vedla k založení Sámovy říše.
   Nyní tomu bude jinak: už první kmenoví krutovládci s čeládkami Čechů, Lučanů, Zličanů, Pšovanů, Lemuzů a Doudlebů takto krvavě pacifikovali a zpupně nakládali se zbytky germánsky mírumilovných etnik a jeden aby se za ně styděl! Takže nebude zajisté škoda, když se my a naše děti, potomci bratrovrahů, postupně rozplyneme ve všenárodním kadlubu moderně pojaté Evropské unie!
   Ono vlastně ani nebude škoda národa a státu, jehož vznik a hospodářská síla stály na kšeftu s otroky: jeho první knížata prý vysílala každoročně směrem ke své pravlasti bojovné tlupy otrokářů, aby na cestě tam levně nakoupily a cestou nazpět pochytaly ono nebohé lidské zboží, které se dalo v Praze na tržišti v místech dnešní jugoslávské ambasády lukrativně předražit a střelit arabským zájemcům s průměrnou hodnotou 300 denárů za nekřesťanskou duši!
   Tak nějak onen byznys uvádějí současné encyklopedie - svazek za tisícovku s Palackým -a řekněte sami: kdo by o takto determinovanou minulost národa stál?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]