Norman, Sir, Lady, Madge, Oxenby... Všichni jmenovaní jsou hrdinové u nás už docela známí, divadelní hra Ronalda Harwooda GARDEROBIÉR je totiž na českých jevištích nějakou dobu docela doma, když už mnohem dříve zaujal její filmový přepis režiséra Petera Yatese z roku 1983. V Praze druhou sezónu Garderobiéra se značným ohlasem uvádí Divadlo v Dlouhé, nejnověji hru nastudoval Divadelní spolek Kašpar, působící v sousední Celetné ulici. Režisér Jakub Špalek vyšel z překladu Jana Hančila, scéna je dílem Ondřeje Nekvasila, kostýmy navrhla Vlaďka Prudičová.
Zájem britského spisovatele (původem ovšem z jihoafrického Kapského Města) Ronalda Harwooda (nar. 1934) o divadlo je patrný z jeho románů, televizních a filmových scénářů, ale především z jeho dramatické tvorby, provázené též vlastní režisérskou a hereckou prací. Pro Garderobiéra našel inspiraci ve svých vzpomínkách na chvíle, kdy řadu let pracoval pro velkého herce Sira Donalda Wolfita v obdobné civilní roli jako jeho dramatický hrdina Norman. Jak sám ale připomíná, hru sice ovlivnily mnohé vzpomínky na Wolfita z jeviště i šatny, sám příběh dramatu je však výsledkem autorské fabulace, Harwood má na mysli i jiné nadšené kočovné herce, "kteří cestovali za příšerných fyzických podmínek, podnikali dlouhé, nepohodlné přesuny vlakem během nedělí a strávili celé dlouhé hodiny čekáním na svůj spoj na chladných nádražích", na umělce, kteří "vyznávali Shakespeara, věřili v divadlo jako kulturní a vzdělávací instituci a sami na sebe pohlíželi jako na služebníky veřejnosti."
Sir, velký herecký talent, obklopený však hráči nejvýše průměrnými, má jediného plnohodnotného partnera, svého garderobiéra Normana. Ten není jen sluhou, ale důvěrníkem, skvělým řešitelem krizových situací, talentovaným psychologem, terapeutem a také režisérem hercových kroků uměleckých i životních. Dokáže vždy přesně nahmatat nejvhodnější nerv, přesně napíchnout žílu, geniálně odhadnout okamžitý směr léčby. Lady (hraje ji Milena Steinmasslová), se kterou Sir spojil svůj osud, či do Mistra tajně zamilovaná inspicientka Madge (Jelena Juklová), mohou být protagonistovými oporami jen příležitostně, v některých situacích beznadějně selhávají.
Píše se však rok 1941. Německé bomby padají na britská města, mnohá Sirova představení jsou provázena hromobitím blízkých výbuchů, které dokáží přehlušit i bouři imitovanou divadelníky ve vypjatých okamžicích Shakespearova Krále Leara. Válečné útrapy i osobní krize, obrovské nervové vypětí přivedou Sira k naprostému zhroucení. Garderobiérův úkol dostává v této situaci téměř nadlidský rozměr: umožnit umírajícímu herci sehrát poslední velkou roli úlohu tolik podobného a blízkého krále Leara. Norman ve skvělém podání Miloše Kopečného je rozhodně mužem na svém místě; pomocí lichotek střídaných s kritickými výlevy, neobyčejnou výmluvností odvozenou z dokonalé znalosti chodu divadelního mechanismu i všech zákrutů Sirova života, skvělou znalostí dialogů letitého hercova repertoáru a dalšími triky a úskoky umožní Sirovi důstojně uzavřít jeho lidský a herecký život. Poslední představení je umělcovou výzvou vůči vetřelcům, kteří je doprovázejí hukotem a třeskem leteckých náletů, herec vyhrává svůj souboj i ve chvílích, kdy výpadky elektřiny uvrhnou jeviště do tmy a kdy zní jen Sirův osamocený hlas. Mistrův osud se krátce po skončení představení navždy završí, přesto není symbolem zoufalství a beznaděje, ale příkladem obhajoby lidskosti, statečného vzdoru. Neobyčejný výkon Ladislava Freje v této mnohoznačné roli učinil z představení nepochybnou událost letošní divadelní sezóny.
Autor: Vladimír Kolár
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |