Tučná bichle PRAŽSKÁ KUCHAŘKA aneb: CO STROJITI DNES? pochází z těch šťastných dob, kdy láska ještě procházela žaludkem. Poprvé vyšla v Praze roku 1823 a její reedici dalo na vánoční trh nakladatelství Rodiče (Praha, přepis původního rukopisu Jana Valachová).
Když si uvědomíme, že podle této knihy mohla vařit paní Šomková, matka jeho múzy Lori, Karlu Hynkovi Máchovi, musíme knihu jinak bez literárních ambicí vzít jako bezděčný, leč cenný dokument doby.
Autor Máje rozhodně nepatřil k anorektikům, naopak si vždy rád "podnarazil bok do foroty", což se mu v Litoměřicích možná stalo osudným. Romantismus kráčí ruku v ruce s důkladně podbitým fyzickým fondem (Mácha byl skvělý chodec, Lord Byron skvělý plavec), rozervané nitro začíná teprve nad žaludkem.
Labužník slova ocení už názvy pokrmů - španělské ptáci, kabelky ze slepic s austriemi, řízky v kuklích, skládaná hlava nastudeno, prádelská pečeně, bzýzy dušené, šneple s řepou, tolerancí ze štičích jater, běloled, mandlová hora, malý královnin chléb, smažený jelení roh, pupédon z karfiolu s parmazánem, frykando z vokouna, švejdský barevný zpejchlík, zabalená rejže, latinští diblíci, ruské kroužky, škorzonské kořínky s oblitým telecím hrudím, zmrzlina z kakaú, přátelská jablka, šadó, talamuzetky, či vrchol tehdejšího internacionalismu - portugízský koláč na anglický způsob...
A což takhle hňup na jitrnicích nebo paštika s hňupem? Kdo dnes ví, že hňup je vlastně treska?
Opět jeden důkaz, že kuchařky neslouží jen pro vaření. Dají se číst pro vzbuzení chuti i pro poučení, lze si na nich rozšířit slovní zásobu, poznat život předků, zejména však předkyň...
A protože máme Vánoce, dopřejme si aspoň jeden recept, a sice
Kapr na bledém pivě:
Když se kapr trhne, krev se do octa chytí, pak se na kusy rozkrájí a do kastrolu se srovná, asi třikrát na sebe, mezi rybu se dá něco oloupané cibule a několik bobkových listů, pivem až dovrchu se zaleje, všeliké koření, pepř, řepíček, citronová kůra a ten ocet s krví se na to dá a nechá se to provařit, na sůl se však zapomenout nesmí. Nemáme-li bledé pivo a musíme-li barevné použít, které obyčejně hořčejší jest, může se do něho něco cukru přidat a zprvu se také hned strouhaný chléb do toho dá, aby byla omáčka hustší.
Známý novinář a vynikající autor Obrysu-Kmene Zdeněk Hrabica spolu s šéfkuchařem Jiřím Eichnerem vydali v Mladé frontě KRÁLIČÍ HODY aneb Recepty z bílého králičího masa pro všední i sváteční den.
Pod pojmem bílé maso si můžeme představit ledacos, ale pravda je, že králičí maso je v novodobé české kuchyni opomíjeno. Nebylo tomu tak vždy - i já pamatuji doby, kdy se králík zabíjel pomalu každou neděli. Problém spočívá především v zakrnělé fantazii, která končí u králíka pečeného s bůčkem.
A přece toto sympatické zvířátko dovede inspirovat své chovatele i jedlíky k pokrmům, jež bychom s ním asi nespojili. Jako příklad uvedu jen několik názvů: králík kung-pao, jelítka z králíka, tmavá tlačenka z králíka, tibetský králík džowo še, kazachstánský králičí pilaf, králík na segedínský způsob, králík bavorský, belgický, bretaňský...
Právem se autoři zaštítili citátem Brillata Savarina: "Objev nového jídla znamená pro blaho lidstva více než objev nové hvězdy."
Je hezké, když se hvězdná klenba tyčí nad kuchyní, leč hvězd se nenajíš!
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |