Celý život mě pronásledují hákové kříže vyvedené před válkou na plotě vinohradské vily bratří Čapků. Vídám je nyní naškrábané a namalované rovněž, a to nejen na místech určených k vykonávání lidských potřeb. Tento fašistický znak se stává i dnes jakousi berličkou pro lidi, kteří touží ničit a vládnout. Je téměř symbolické, že v letošním roce 65. výročí skonu spisovatele Karla Čapka odešla v září 2003 i stojednaletá Hitlerova filmařka Leni Riefenstahlová. Jako člověk trochu postižený výstavbou fotografického obrazu vím také, že tahle žena měla obrovský talent a při své službě fašismu přišla i s dosud neznámými filmovými triky a užitím kamery. Její talent se jí však stal prokletím. V jednom z jejích filmů jí jako kompars dokonce posloužili cikáni z koncentračního tábora v Rakousku...
Hákové kříže namalované v roce 1938 na sloupcích plotu vily Karla Čapka smazával i můj strýc, Václav Motl, i když při mobilizaci musel načas obléci uniformu. Po léta při pravidelných rodinných návštěvách se u nás velice často mluvilo o Karlu Čapkovi, u kterého strýc působil jako zahradník a šofér. Strýce vždy přepadl smutek při vzpomínce na Mnichov. On to totiž byl, kdo již o rok dříve, v roce 1937, od volantu automobilu Škoda-rapid řekl Čapkovi za burácení bubnů a křiku Hitlerových věrných při opouštění Mnichova: "Pane doktore, tomuhle neujedeme, to nás dožene". Strýc Motl, bratr mé matky, byl rozvážný šofér a věděl. Tenkrát v červenci 1937 Karel Čapek se ženou Olgou Scheinpfugovou byli k večeru zastaveni muži v přilbách a kožených oděvech a nakonec nasměrováni do bytů, ve kterých museli nocovat. Následující den měl totiž v Mnichově Hitler oslavit "2000 Jahre deutschen Kultur". Karel Čapek nocoval v křesle, paní Olga ve vaně...
Vždy je to čas, který dokáže být nejlepším kritikem uměleckého díla. Po některých zlovolných událostech se naopak čas vzývá, aby se už konečně zapomnělo. Mně to nejde. Spatřil jsem totiž kdysi dávno černobílý krátký filmový dokument zachycující právě hákové kříže na plotě vily spisovatele Karla Čapka na Vinohradech, v tehdejší Úzké ulici. Vše bylo nafilmováno v roce 1938 a po Mnichovu se útoky na Čapkovu osobu množily, protože byl prý přílišný demokrat, neburcoval národ k obraně ohrožené vlasti a nevedl ho k vojenství. Najednou byl tento muž pro některé horlivé Čechy slabochem, člověkem nechtěným, škodlivým... Přitom se Karel Čapek již dříve zasazoval o udělení domovského práva německým spisovatelům pronásledovaným fašisty - Thomasu Mannovi a Lionu Feuchtwangerovi... Duševně vyčerpaný Karel Čapek v polovině prosince 1938 naposledy opustil své letní sídlo na Strži u Dobříše a již zasažený chřipkou odjel se svým šoférem do vily na Vinohrady. Nabídky k opuštění republiky odmítl: "Co jsem chtěl, není. Co jsem potřeboval, bylo mi vzato".
Karel Čapek nesl moc těžce zradu Anglie i Francie. K chřipce se navíc přidal zánět ledvin a oboustranný zápal plic. V podvečer 25. prosince 1938 Karel Čapek vydechl naposledy. Stalo se tak před 65 lety...
Němci měli Čapka plné zuby. Aby nebyli podrážděni, nebyl Karel Čapek navržen před válkou ani na Nobelovu cenu za literaturu. Když naši republiku Němci v březnu 1939 okupovali celou, do vily na Vinohradech dorazili služebníci fašismu a ti měli hákový kříž zajisté jako svoji modlu. Zvláště ten poněmčený Čech, co se usadil v místnostech po bratru Karla Čapka Josefovi...
Když tenkrát přišli do vily Němci zatknout Karla Čapka, ani nevěděli, že je už po smrti. Patřil tak mezi první oběti hákového kříže. Jeho bratr Josef padl vysílením někde na pochodu smrti v dubnu 1945. Hákový kříž byl vždy a zůstal obrovským svinstvem.
Znavený, duševně zcela vyčerpaný a také lidskou zlobou unavený autor Krakatitu, Bílé nemoci, Matky, Války s mloky, První party, Povídek z jedné a druhé kapsy a mnoha dalších děl a novinových článků se dožil pouhých osmačtyřiceti let.
Abych nezapomněl - můj strýc, Čapkův šofér a zahradník, upravil zahradu ve vinohradské vile naposledy v roce 1985 a za pár dní zemřel. Krátce po druhé světové válce, v době procesu s válečnými zločinci v Norimberku, byl přítomen soudu s nacistickými pohlaváry díky právě Olze Scheinpflugové a JUDr. F. Krčmovi, s jejichž pomocí získal novinářskou legitimaci. Prostě byl člověkem, který rovněž nikdy neměl v oblibě hákový kříž. Pamatoval si ho totiž už od roku 1937 z Mnichova a z plotu vily bratrů Čapků a věděl moc dobře, jaké zlo přináší.
Autor: František Dostál
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |