Dnešní mladí lidé jsou velmi neskromní. Vánoční dárky jsou dnes velkolepé a nákladné. Nic takového jsme v našem dětství neznali. Ale nemyslím, že bychom proto byli méně šťastní. Dnešní starší lidé byli zřejmě vychováváni jinak.
Ovšem, doba pokročila a životní nároky všech lidí jsou dnes diametrálně odlišné. Ale občas se podivíme, jak moc jsou odlišné.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem jako malý chlapec chodil nakupovat chléb. Občas jsem od maminky dostal nějaký ten halíř navíc, abych si mohl koupit také rohlík. To byla báječná odměna! Vytoužená pochoutka se vyrovnala mnohem náročnějším pochoutkám: čokoládě, šunce, kousku salámu. Na takové lahůdky nezbývalo.
Také Vánoce byly skromnější. Ale o to nebyly smutnější nebo méně radostné. Můj přítel vyprávěl příznačný příběh ze svého dětství.
Jeho otec byl ševcem. Na Vysočině to bylo nevděčné řemeslo. Lidé neměli peníze, zůstávali za práci dlužni. Stalo se, že v ševcovské domácnosti právě o Vánocích mnoho věcí chybělo. Rodina nemohla zasednout ani k štědrovečerní večeři. Nebylo na ni. Bylo třeba obejít pár dlužníků a vyžádat od nich dlužnou částku. Ale ke komu jít? Kdo mohl chudému ševci zaplatit? Volba padla na bohatého sedláka. Ten ale bydlel v sousední vsi až za lesem. Poslali tedy synka. Nad malým chlapcem se snad sedlák ustrne a peníze mu dá. Když chlapec k sedlákovi dorazil, byl už večer a rodina seděla u stolu. Kluk musel počkat, až rodina dojí. Teprve pak si sedlák vyzkoušel boty. Byl s nimi velmi spokojen a ochotně vysázel dlužnou částku na stůl. Navíc dali klukovi talíř polévky. Jak ta byla dobrá!
Pak se vracel lesem domů. Cesta mu rychle ubíhala, v kapse hřál nečekaný obnos. Radostně ho předal otci, který mu přišel kus cesty naproti. Teprve potom oslavili doma Štědrý večer. Byl nezapomenutelný.
Nevím, zda by někdo dnes chtěl něco podobného zažít. Děti si zvykly nacházet pod vánočním stromem mnohem víc než teplé oblečení, zimní boty, rukavice, které maminka pletla po večerech, teplou šálu a podobně. A přece to byly dárky, které nás hřály u srdce a byly stejně milé jako ty bohaté a velmi neskromné dárky dnešních dětí.
Byly prostoupeny láskou těch, co je darovali.
A právě to je na dárcích to nejcennější.
Autor: Miroslav Kapinus
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |