Televiznímu divákovi, jemuž uhranula neomylnost vyšetřovatelů Sisky, Wolfa, Big Bena nebo zbytku Specialistů na vraždy či Kober ll, kteří si dávají dostaveníčko na místě činu, jistě neušla poučenost německých tvůrců v oblasti akční produkce Made in USA s prefabrikáty postav a okázalostí demoličních scén. Příležitostný čtenář by proto neměl být překvapen románem HŘÍŠNICE (Albatros Plus, 2003) od Petry Hammesfahrové (1951), která podle upoutávky na deskách bývá v Německu s oblibou označovanána (sic!) za "Stephena Kinga v sukních". I když připomínka dalšího autorčina opusu Skleněné nebe by mohlo u znalců evokovat katastrofický román Skleněné peklo autorské dvojice Scortia - Robinson, čtenář určitě znejistí až nad ekvivalentem trpného rodu označovanána. Protože takovým výrazem čeština nedisponuje, měl by být od této chvíle připraven na všechno.
V románě se lže, krade, podvádí, fetuje, masturbuje, znásilňuje a zabíjí a z většiny těchto aktivit je podezřelá Cora Benderová, ráno odhodlaná adeptka sebevraždy, odpoledne obžalovaná z vraždy. Aby osamělý vyšetřovatel Rudolf Grovian zbavil hrdinku trestní odpovědnosti, potřebuje k tomu pětiletku její minulosti, buldočí trpělivost a tři sta třicet pět stránek knihy. Dohlédnout na to, aby všechno klapalo a zaplnit stránky textem, to vyžaduje nejméně x krát nastoupit do auta a zase z něj vystoupit, účelně zopakovat jednou pronesené a tu a tam mystifikovat čtenáře. Naštěstí Rudolfu Grovianovi nabídnou pomocnou ruku Eberhard Brauning, advokát s oprávněním obhajovat ex offo, a profesor Burthe z psychiatrické kliniky. Díky němu se promluva přesune do exaktní roviny odborné terminologie a pomyslného Kinga radikálně vytěsní Thomas Haris (Červený drak, Smrtelná neděle, Mlčení jehňátek):Schizothymní typ, vymezená individuální zóna, vědomý protiklad mezi já a vnějším světem, přecitlivělé, dílem lhostejné uzavírání se před spolubližními. Dává se přednost světu snů, idejí a zásad.
Prozrazovat za tohoto stavu, jak všechno dopadne, to by znamenalo tažení proti žánru. Nicméně: Žádná obžaloba z vraždy nebo aspoň zabití. Žádný rozsudek: Doživotí! Podivné, o to podivnější, že zrovna nebyl nablízku žádný zahradník.
Platí-li neoficiální tvrzení, že dobře napsaný kriminální román dokáže podat zprávu o stavu společnosti lépe než nedokonalý román společenský, pak to nelze vztáhnout na prózu Hammesfahrové. Jí zobrazované prostředí vychází značně ploše a sterilně a nemá jinou funkci než podpořit kombinační záměry autorky. Ta si ve skutečném závěru neodpustila lest v podobě privátního úskoku, jímž se patologické myšlení Cory Benderové vrací na začátek:
Jen zapomenout, to už nešlo. To šlo jen s posledním hříchem. Uvidíme. Pokud by to bylo nesnesitelné... Margaret měla často noční službu. A v malé skříňce vedle postele měla vždycky hromadu nejrůznějších léků.
Vůči tvorbě Stephena Kinga existuje bezpočet výhrad; jedno mu však upřít nelze: étos romantika, s nímž nepřestává bojovat proti transformovaným podobám jakéhokoli zla. O něco podobného se Petra Hammesfahrová zatím nepokusila ani náhodou.
Autor: František Skorunka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)