Tomáš Koloc: OSEK. Gaudeamus, Hradec Králové 2001, edice Prométheus sv. 44.
Sbírka je uvedena esejí V zrcadle a obsahuje čtyři oddíly nazvané Básně, Hříčky, Sny a Arabesky. Koloc s oblibou texty a skutečnost fragmentarizuje ("osek", osekávání), mozaikovitě přetváří a zrcadlí, inspirován fantazijními dojmy a prožitky svého "cherubínského", lepšího Já. Básnická výpověď míří k vyjádření generačního životního pocitu a studentského světa prostřednictvím zdánlivě nesourodého textového "plácání" a "žvatlání", banalit, surreálného snění, karikatur a parodií. Ožívá zde poetika studentských kolejí, jazykového a situačního groteskna, magického víření i "zemního" spočinutí; červotoč i veverka fantazie. Je tematizováno znechucení konzumním postmoderním světem, stupiditou reklamy, propagandistického hesla a hudebního šlágru. Knížka ještě syrová, plná schválností, ale prozrazuje talent autora, který v Mirce Janečkové nalezl kongeniální ilustrátorku.
Jan Orlický: KŘIVÉ ZRCADLO. Praha, Futura 2003.
"Humoristická kniha o lásce, dějinách, zločinu a pekle". Humor, komično, ironie, nadsázka i satira útočí na elementární vkus v míře nevídané. Kolik zrýmovaných stupidit na plošce knižního textu! Nejděsivěji působí "báseň" nazvaná Zázrak v Lurdech (má být snad "v Lourdech", ale zde je vše možné): jakýsi Kurt zajel do Lurd, protože měl revma v noze, filuta, tam zázrakem bolest přešla a Kurt šel na vlak na Frankfurt, jenže cestou zabřed do absurd, a to pak byl špurt, když mu traktor přejel nohu, to potom na obě pajdal furt. K popukání! Úžasné básnění, není-li pravda? Anebo "báseň" Na třešních, kde se kdosi přežral krupek včetně pecek a též slupek, takže mu málem prasknul pupek. A dialogy čertů v "malé pohádkové hře líčící peklo zábavným způsobem " - no celej Drda!
Ale vážně: pokleslé kalendářové čtivo z předminulého století bylo nápaditější a méně urážlivé než opus pana Orlického. Ediční lapsus.
Autor: amk
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |