Nakladatelství Volvox Globator v edici Arkáda představuje českému čtenáři reprezentativní vzorky národních literatur, které lze bez rizika zahrnout do pokladnice světové literatury. Namátkou jmenujme alespoň Ch. Potoka, M. Atwoodovou, S. Bellowa, M. Ondaatjeho, J. Fowlese či J. M. Coetzeeho.
S posledně jmenovaným mělo nakladatelství zvlášť šťastnou ruku, když v roce 2002 vydalo jeho nejnovější román HANEBNOST. V roce 2003 totiž byla tomuto jihoafrickému spisovateli udělena Nobelova cena za literaturu.
Sonda do prostředí moderní společnosti, zmítané pod povrchem nevraživostí, nenávistí a rasovou předsudečností, je nahlížena očima osamělého stárnoucího vzdělance a jeho dcery Lucy. Dvakrát rozvedený profesor Lurie vyřešil milostnou frustraci pravidelným stykem s barevnou Saroyou, která nabízí své služby prostřednictvím agentury Diskrétní doprovod. Její chování si dvaapadesátiletý David Lurie vykládá dokonce jako projev citové náklonnosti, ale když jednou náhodně nahlédne do Saroyina soukromí, je zaskočen chladem, cizotou a záštím, které k němu chová. Následná eskapáda se studentkou jej připraví o postavení, prestiž a zbytek úcty exmanželky. Začít někde a znovu jej přivede do domácnosti dcery, která se rozhodla stát venkovankou.
Jihoafrický venkov je něco jiného než selanka Kapského Města, o čemž se profesor Lurie přesvědčí ve chvíli, kdy nachází společnou řeč s Lucy a kdy zdánlivě přichází i smír se společností. Tehdy se jeho dcera stane obětí znásilnění a také jemu jde o život. Zběsilost tříčlenného černošského komanda si dokáže vysvětlit jako reakci na ústrky ze strany bílých, nicméně řešení vidí v okamžitém opuštění nebezpečného teritoria. Solidarita bělošských farmářů se zabezpečovacími systémy, arzenálem zbraní a smečkami psů je, zdá se, u konce, což nejlépe dokládá věta: "Už to nebude dlouho trvat a Ettingera najdou s kulkou v zádech". K profesorovu zděšení se jeho dcera rozhodne zůstat, připravuje se na roli matky a je ochotna vstoupit do područí bývalého černošského nádeníka Petruse, který se netají svými expanzionistickými snahami získat půdu Lucyiny farmy.
"Jak ponižující," řekne on nakonec. "Takové naděje a takový konec."
"Ano. Souhlasím, že to je ponižující. Ale možná, že to je ten správný okamžik, kdy se má začít znovu Snad je to, co se musím naučit přijmout. Začít od nuly. S ničím. Ne s ničím, ale skoro. S ničím. Žádné trumfy, žádné zbraně, žádný majetek, žádná práva, žádná důstojnost."
"Jako pes."
"Ano, jako pes."
Se psy má profesor Lurie zkušenosti; ve volném čase pomáhá Bev Shawové na veterinární klinice při likvidaci zvířat, jejichž čas se naplnil... Bev Shawová představuje smírčí element mezi generacemi Lucy a Davida Lurieho a její oduševnělý akt milosrdenství tvoří neskrývanou paralelu s tolik diskutovanou eutanázií. Snaha uchovat si za tohoto stavu intelektuální zázemí vede profesora Lurieho ke komponování kantáty s mileneckou dvojicí Byrona a Terezy. I když to bude vypadat jako šílenství, musí dokázat lidem kolem sebe, co Tereza a její milý udělali, že si zaslouží, aby je přivedl zpět na tento svět.
Autorův obdiv k evropské kultuře není vyjádřen pouze jmény Byrona, Huga, Wordswortha či Beethovena, překvapivě zazní i jméno našeho Leoše Janáčka. Tento kulturní rozhled čerstvého nositele Nobelovy ceny by měl být zavazující pro překladatele a redakci. Bohužel, útrpná konstatování o množství gramatických a stylistických prohřešků poznamenala i Coetzeeho Hanebnost.
Předně: manýristickým uplatňováním dokonavosti slovesného vidu (řekne) dochází k dezorientaci čtenáře v posouzení, kdo je autorem promluv a následných replik. Tato zdánlivá redundance se neblaze promítá do stavby slov.
Dále: pádové koncovky jsou zaměňovány nebo vypouštěny (a v té chvíle, psi se zajíkají vzrušení...), stejně tak zájmena - až k vyšinutí z vazeb (Jak leží roztažený, polijí od hlavy až k patě... Věřím, že to mohlo to dopadnou jinak... Vidí mě jako na dlužníka... projíždím vším městem), chybně je užíváno vztažných zájmen jež/jenž, problematická je interpunkce.
Závěrem: ještě nedávno patřilo k základním informacím v tiráži jméno odpovědného redaktora. Přitom epiteton odpovědný neměl charakter ozdoby (ornans), ale byl zárukou stabilní kvality (constans). To, zdá se, mnoha nakladatelstvím v současnu uniklo. Řadě z nich se podařilo tuto podstatnou informaci před čtenáři utajit, ostatní, jako v případě nakladatelství Volvox Globator, se spokojí s konstatováním: Redakce X. Y. A jak vypadá redakce bez odpovědnosti, o tom bylo zevrubně pojednáno výše...
Autor: František Skorunka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)