Zdálo by se, že v dnešní uspěchané době máme čas pouze na to splnit své každodenní povinnosti a přečíst si knihu starých pověstí je zbytečný luxus. Archeolog a historik Alexandr Debnar nenavazuje přímo na dědictví ohlasové tvorby Čelakovského, nesnaží se rekonstruovat folklorní archetypy jako Erben, není suverénní vypravěč jako Božena Němcová, nicméně ve své útlé knize POVĚSTI Z BLATENSKA A MIROVICKA, vydané v Prácheňském nakladatelství v Písku r. 2002, aktualizuje (beletristickými prostředky) regionální pověsti, a evokuje tak lidové tradice tohoto kraje, osídleného již od starší doby bronzové.
Autor je absolventem nástavby archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně, studoval také obory historie a archivnictví na FF UK v Praze. Kromě historických prací je autorem několika básnických sbírek a publikoval v regionálních časopisech.
Kniha je rozdělena do dvou částí: obsahuje pověsti z Blatné a okolí a pověsti z Mirovic a okolí. Jsou tematicky různorodé, v některých autor využívá pohádkové motivy, byť s originální pointou, např. v pověsti O pokladu u kostelíka svaté Anny je poklad ukryt v jeskyni a střeží ho obrovitý pes. Jeskyně se otevře pouze jednou do roka, a to plavcům, kteří se touží ohřát v teple a o poklad nejeví žádný zájem. Další okruh pověstí vyvolává nadpřirozené bytosti, ať už čerty (viz O čertově poli), nebo lesní a vodní panny (za zmínku stojí osvobození zakleté lesní panny z touškovského lesa - voják ji tam našel "připoutanou" k obrovskému balvanu, který se vznesl do výše, jakmile k ní přistoupil; voják zachytil pannin šat, kámen se zřítil na zem, sice je nezabil, kouzlo však pominulo).
Některé příběhy dokládají vznik různých místních názvů, tak např. Kněžohájek bude navždy připomínat utrpení a mučednickou smrt zpovědníka z Blatenského hradu, který doplatil na krutou žárlivost hradního pána. Zajímavý výklad názvu poskytuje lidová tradice v případě hradu Orlík, neboť podle ní ho nechal vybudovat vůdce loupežnické tlupy poté, co orel zachránil jeho synka. Je všeobecně známo, že lidová tradice uchovává vzpomínku na velmi dávné události, jako tomu bylo v případě kostela sv. Klimenta, založeného a vysvěceného v blízkosti kmenového hradiště Bozeň (O kostele založeném věrozvěsty); lid si ovšem do dnešních časů připomíná i události tragické, k nimž bezesporu patří i utopení stavovských vojáků v rybníku Topiči (O rybníku Topiči), o něž se vydatně přičinili blatenští měšťané ve spolupráci s plzeňskými žoldnéry.
Autor se sice inspiroval (jak uvádí v seznamu prostudované literatury na str. 74-76) různými prameny, kupř. studiem Historických pověstí lidu českého Augusta Sedláčka, tři pověsti (O děsu v Černém háji, O věrném přízraku, O krutém rytíři) mu vyprávěli starší lidé, ovšem i ty převyprávěl vskutku po svém. Navazoval rovněž na vlastní folkloristický výzkum.
Všechny příběhy prozrazují jeho schopnost gradovat dějové napětí, dodat ději patřičnou dramatičnost. Citujeme ukázku z pověsti - O pokladu blatenského zámku: "Do potemnělé síně tlumeným krokem vešel písař. Pod kabátcem pečlivě ukrýval malou lucernu. Přistoupil přímo k tajemnému obrazu, zkoumal malbu i zdivo pod ní. Jemně poklepával kloubem prstu na stěnu a očekával, zdali se neozve odlišný zvuk, který by prozrazoval dutinu ve stěně. A hle! Nemýlil se." (Str. 21). Autor umí být i střízlivě poetický ("Minula půlnoc. Tma jako těžký sametový závěs obklopovala zámek. V zámecké oboře již několikrát opakoval své teskné volání sýček. V prostorách zámku však panovalo velebné ticho." (str. 21). Dokáže citlivě evokovat atmosféru (např. pohřbu pana z Mitrovic). Využívá funkčně archaismů, jejichž význam vysvětluje ve zvláštní příloze (viz str. 69-73). Ani jiné jazykové prostředky nepůsobí rušivě a neztěžují četbu.
Některé autorovy formulace působí ovšem poněkud nejasně, stačilo větu či souvětí lépe upravit z hlediska slovosledného ("..plný výklenek zlatých předmětů!", str. 15) či citlivěji interpretovat ustálenou frázi ("Pána z Mitrovic nechvalně znalo široké okolí pro jeho krutost a zvůli.").
V každém případě lze ovšem uvítat oznamované vydání druhého a třetího dílu Pověstí z Blatenska a Mirovicka. Budou-li obě knihy vydány, rozšíří naše znalosti o kulturním dědictví divukrásného kraje Bozeňska a Prácheňska, jak o nich píše v předmluvě Jan Olejník.
Autor: Alena Volková
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |