Autobiografické příběhy jedné dívčí a později ženské duše, které před námi odvíjí Kateřina Zelingrová v knížce VŠECHNO NĚCO STOJÍ (nakladatelství Pragoline, 2003, Praha, váz. 134 str.), nám představí naivní šestnáctiletou dívku s jejími pubertálními starostmi - co si obléknout a jak se kosmeticky zkrášlit. A když tahle dívka dostane první mužskou pusu, docela přirozeně se přizná: »Týden se nemyji, abych ji nesmyla.« A život téhle poloinfantilní dívky dospěje pomalu časem k těhotenství s »nějakým Amíkem« z Kalifornie a rozštěpí se vztahem ke dvěma mužům. Hrdinka příběhů kratičkých kapitolek knížky si uvědomuje, že byla »naivně tvrdohlavá« při výběru svého prvního životního partnera a přiznává si: »Chci mít prostě jenom pohodový život, to je všechno!« Pomůže této mladičké protagonistce v její touze najít spřízněnou líbeznou lidskou duši její osamělá matka, kamarádky? Aby se to někdy v budoucnu nevyčetlo, pro jistotu neporadí nikdo. A tak při hledání východiska potřebuje naše protagonistka především hodně moc kávy, cigaret a někdy i trochu alkoholu.
   Kniha Kateřiny Zelingrové je o hledání. Její hrdinka se postupem doby promění z dospívající dívky v manželku, matku. Vyrovná se s těhotenstvím, se smrtí svého otce, ale ve svém vnitřním já se stále cítí »jako malá, velice osamělá holka«. Knížka Zelingrové je improvizace, hledání životní náplně mezi realitou a sny. Sedmadvacetiletá autorka ještě nemůže ve své práci dospět k hlubším filozofickým úvahám. Teprve její další životní vyzrálost zformuje složitější pohled na svět, i když beletrie 21. století se vyznačuje spíše deskriptivním stylem.
   Kateřina Zelingrová věnovala několik kapitolek knížky také úsměvným příběhům o psech a kanárcích. V této části knihy se oprostila od složitosti mezilidských vztahů a jakoby se pokusila realizovat myšlenku, která se mihne její knihou: »Chlapi jsou svině. Nauč se žít bez nich a nebudeš mít problém.« A tenhle snad únik, hledání užší citové vazby mezi člověkem a němým živým tvorem, se Zelingrové plně zdařil. Neposuzujme však podle této autorčiny příkré věty jazyk její literární prvotiny. Na rozdíl od většiny soudobé české prózy nenajdeme v knížce Všechno něco stojí »nezbytné« vulgarismy, jimiž se až nechutně prezentují naši současní autoři, i když je to na druhé straně jen přirozený odraz syrové reality našeho dnešního zesurovělého života. Rozpačité hledání životní cesty protagonistky je celé poznamenané devizou autorky z úvodu knihy: »Většinou vzpomínám na to špatné. Ale vzpomínám na to ráda.« Tato upřímnost pak předznamenává určitou nostalgii příběhů, kdy se improvizuje, aby se našel pevný archimédovský bod, který by přinesl oporu a rovnováhu pro jeden ženský osud...
   Knihu vhodně doplnil uměleckými akty mladý fotograf Martin Poupě.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)