ANKETA OBRYSU-KMENE

   JAROSLAVA ČERNÁ

   Pokusila se literatura přelomu století zobrazit stav světa?
   Budiž slyšena i druhá strana, hlas zmobilizovaný z druhého břehu, esemeska vznášející se nad kalnými vodami popřevratového Česka.
   Nejsem Tvůrce Mistr, pouhý nepoučený jsem čtenář; zato však čtenář nelaskavý. A jako takový pravím: ne, nepokusila.
   Zapachtěna ve vydrancované kotlině obce spisovatelské spí spánkem (z)dravým a krajně nespravedlivým. Aneb staví se mrtvým broukem.
   S výjimkou spisovatelů a básníků vpravdě levicových, jimž srdce byť zraněná a krvácející z tržných ran utržených v nerovných soubojích s postsametovým spárem trhu vytrvale a tvrdohlavě bijí nalevo, opakuji: nepokusila.
   A ani nechtěla. Neměla zájem. A možná neměla na to.
   Levicoví tvůrci v systému tzv. demokracie tímto hybridem vytěsňovaní »na okraj« nemají ve stávající mašinérii kapitálu šanci. Toho dokladem budiž průběh setkání českých spisovatelů na Bítově, kdy představiteli levice, předsedovi Unie českých spisovatelů, básníku a spisovateli Karlu Sýsovi bylo pod pohrůžkami fyzické likvidace dokonce znemožněno byť i jen dokončit vstupní projev.
   Ó jak hluboko jsi klesla, múzo literatury české. Až na samo dno tvůrčích senkruven...
   Fuj.
   Nezaznamenal jsem na upocené pracce tržního hospodářství nižádné významné dílo ducha, pocházející z dílen prorežimních literátů, předstihující nebo alespoň rovnající se dílům, vzniklým v tvůrčím kvasu minulého anebo devatenáctého století.
   Nenalézám v secondhandech (my jsme tomu říkali nevzdělaně vetešnictví, veteš) nebo v bazarech země, kráčející vehementně do Evropy, žádné nové majestátní myšlenky, které by hýbaly světem aniž pohled, jenž by osvítil tmu kapitalismu u nás a projasnil budoucnost.
   Křemen zasazený k drahocenným skvostům, kterým zaplnil jsi tuto vteřinu, ozáří víc život temnou bažinu nežli celé staré granátové síně. Bude-li každý z nás z křemene. Tolik klasika.
   Zdá se, že odtržené a podtržené Česko trpí chronickým nedostatkem Si, stavebního to prvku, tolik potřebného pro zdárný vývin těla, rozvoj ducha a pevnost charakteru.
   Nový vítr literatury dějin nezavál. Pravice si hlídá svoje vysezené vynešené závětří. Kukaň zlatých vajec, která začínají páchnout.
   Na polích tržních ani orných nebyl dán povel k nástupu avantgardní fronty, leda vydán nepsaný pokyn S esšálkama ven! do front a klání o fasunk gruntovního grantového vývaru, přidělovaného ovšem striktně dle množství a kvality přitakávání stávajícímu režimu. Ostatně nemusí kohoutek pípat naplno, stačí když kape. Může být jist, že čtenář na knížecím dvoře literatury české na něj stejně natruc nezapomene, i kdyby postříbřené eurogroše na zlámané brky padaly; donrvetrvachcamrajn.
   Rovněž tak žádná bitva o zrno nevzplála, pokud jí nebyla míněna zuřivá rvačka tučných prebend s vymaštěnými koryty upřednostňovaných elit, bez ubrousků a hraničních zábran.
   Plody tvůrčích schopností tržních autorů mě neuchvacují; zarámované výkaly a sliněním věčně hladových falší a pomluvami zlacených telat mohou si je výšezmínění nanejvýš dát doma za rámeček, popřípadě vetknout laskavě za kloboučky.
   Sojčí pírka jim z nich ovšem nevyraší. Supí hejna mají holé krky.
   A stíny hříchů, zahaleny sametovým oparem, se dlouží.
   Se srdečným pozdravem
   členka čtenářské obce



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)