Knih, statí a článků o »vzestupu a pádu socialismu« je již nepřeberná řada a tak i mnozí naši pravicoví autoři a publicisté různého zabarvení se starají, aby přišli s vlastní troškou do mlýna. Příkladem by mohl být i Michael Žantovský jako překladatel (a dodejme i autor nepřehlédnutelného doslovu) knihy Joshuy Muravchika NEBE NA ZEMI. VZESTUP A PÁD SOCIALISMU, vydané nakladatelem Jiřím Buchalem v BB art v r. 2003. Muravchikova kniha byla prvně vydána anglicky loňského roku, a nyní se jako čerstvý titul dostává do rukou našich čtenářů. Je poměrně obsáhlá, má 375 stran včetně rejstříku.
Čtenář by neměl přeskočit autorovy první věty o tom, že byl vychován ve víře v socialismus. Uvádí, že to byla víra jeho otce a vlastně i dědečka. Odehrál se s ním tedy stejný proces jako s mnoha jinými odrodilci. Jak nabýval rozumu, tato víra se postupně vytrácela, až zmizela. Muravchik přejal jiné postoje, určujícím se pro něho stal neokonzervatismus, což zřejmě neobyčejně dobře vyhovuje i překladateli. Autobiografických poznatků je v knize ovšem poměrně málo; nebylo jistě hlavním autorovým cílem popisovat bolestnou cestu k poznání (a ani ne možnou, stejně bolestnou cestu vystřízlivění), ulpívá na vnějších projevech a dojmech, které mu připravily skutečnosti 20. století včetně událostí v Itálii, Německu, SSSR a jinde.
V úvodu se vrací k odkazu Velké francouzské revoluce a zaměřuje se i na renesanční utopie od Platóna k Morovi a hlavně k francouzskému mysliteli Gracchovi Babeufovi. Už v Babeufově portrétu založil svůj další výklad, který pak aplikoval i na Marxe, Engelse, Lenina a další: některé dílčí znaky osobnosti dokáže i ocenit, ale na druhé straně zase vybere četné morální kazy těch, kteří chtěli nastolit spravedlivější společnost. V případě Babeufa se to týkalo vymáhání půjček od přátel na základě falešných dokladů, jako byl v tomto případě padělek dopisu, napsaný na Babeufův příkaz jeho ženou. Tento půdorys pak má spolehlivě vysvětlit příčiny zhroucení vysněného iluzívního světa budoucnosti. A stejným způsobem vidí Roberta Owena i s jeho praktickými pokusy budovat »komunistické« osady; zde se zase projevovaly těžkopádnosti ve výrobě, byrokracie v distribuci a nehospodárnost, plus osočení ze skandálního chování samotného Owena. A tak bychom mohli pokračovat dál. Engels byl prý útočný a zatvrzelý, Marx zase mimořádně samolibý a odtažitý... Jisté sympatie vyvolávají názory četných neomarxistů, ale hlavně proto, že se dokázali od marxismu odklánět. Očekáváme, jak zobrazí Lenina. A nemůžeme se zklamat ani popisem jeho útlého dětství: jednalo prý se o dítě urputné, surové (když dostal dřevěného koně, ulámal mu všechny nohy) a to už s ním rostlo až do smrti. Na mušku si pak bere - jak jinak? - Stalina a další.
Rozpad sovětského bloku se mu potom jeví jako zákonité a logické vyústění světového vývoje a vítězství demokracie. Ale to se musel ještě zabývat úlohou M. Gorbačova, o němž tvrdí, že se mu podařilo SSSR demokratizovat, ale jeho hospodářské reformy prý neuspěly. Odchod Gorbačova ze strany a jeho odklon od marxismu vedl k sociální demokracii. Příznivá slova nachází pro britského Tony Blaira, ale ještě daleko bližší je mu odkaz M. Tatcherové, která si předsevzala myšlenku socialismu »zabít«.
Závěrečné stránky knihy patří výkladům o izraelském hospodářství a zejména o společensko-výrobních jednotkách, kibucech. I tam bychom mohli nalézat prvky někdejších platónsko-owenovských snů, ale i zde, i když se zdá, že autor by těmto způsobům dokonce fandil, má velké výhrady. Nové uspořádání bydlení a stravování vedlo zde k výbuchu individualismu, který oslabil étos a strukturu kibuců. Kibucy se stávaly místem konfliktů mezi komunistickými ideály jejich zakladatelů a zárodky egoismu.
Marxovi a Engelsovi se prý přihodilo to, co se přiházelo mnoha jiným prorokům: socialismus přetvořili v přitažlivou náboženskou víru. Socialismus tím, že se stal náboženstvím, nepřípustně redukoval všechny problémy na »jediné ústřední téma«. Socialistická víra, někdy tolik přitažlivá, se stala nakonec destruktivní.
Autorovy vývody bychom nepochopili bez pozorného přečtení doslovu překladatele (Hledání ztracených myšlenek, s. 319 a d.). Pro něj jsou dějiny socialismu z velké části minulostí; působí-li socialistické ideje nějak ještě dnes, pak jedině setrvačností. Oceňuje knihu Nebe na zemi jako dílo »výjimečné jedinečným pohledem« a shrnuje »byť ne zcela nová zjištění« autora do šesti bodů. Socialismus se neosvědčil mj. proto, že se ve formě tzv. vědeckého socialismu a totalitárních ideologií dostal do příkrého a otevřeného rozporu s morálními principy naší (podtrhl jb) civilizace.
Zajímavý postřeh dosadil překladatel na sám závěr: uvádí, že sám prožil podobný vývoj jako autor knihy (také jeho otec byl celoživotním stoupencem socialismu, i když prý se nepodílel na jeho praktickém uplatňování). Tím, že autor cituje z marxistické literatury, byl i překladatel nucen sám vyhledávat citace »klasiků vědeckého socialismu«, ale, jak je vidět, užíval jich jen k potvrzení svých vlastních závěrů, aniž by se nad nimi opravdově zamýšlel ve spojitosti s dějinami lidstva.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |