Nad záplavu hrubostí, obscenity a vulgarit, jimž se vede skvěle na velebeném volném trhu, kde je zato nevolno knihám a čtenářům méně masových zálib, vyniká už při prvním prolistování (S)PROSTONÁRODNÍ ČÍTANKA (Adonai, Praha 2003), do níž Václav Spán shrnul, tj. ze všech možných folklorních pramenů, soukromých tisků a asi i z ústního podání převzal a do čtyřiadvaceti kapitol roztřídil písňovou (a zčásti i aforistickou a další) českou slovesnost, obírající se úkony a hlavně představami erotickými, tu a tam přímo pornografickými, ale také vyměšováním.
Od knižní a časopisecké produkce sázející na ryze tržní vytěžení oné (často i dnes utajované) potřeby aspoň občasné vulgarity, která prý není vůbec cizí ani duším nejéteričtějším a nejpovznešenějším nad vše nízké (obecně se ví, že tajnými abonenty prasáckých tisků za první republiky byli zejména úřední i duchovní ochránci dobrých mravů), liší se (S)prostonárodní čítanka především tím, že se všemu tomu víceméně jadrnému, občas naopak až úděsně monotónnímu sprosťačení směje a vysmívá stejně jako pošetilým cenzorům. Písničky, úryvky z nich, přísloví, říkadla, úsloví a vše další autor čítanky srovnává a průběžně komentuje, vždy s nadhledem, někdy ironicky, často s dobráckým porozuměním pro lidské slabosti, téměř vždy s humorem, který podle Vančury neznamená smát se, ale lépe vědět.
Nejsem si jist, zda v čítance tohoto druhu vlastně vadí, že u některých textů (sepsaných nebo zapsaných velkými básníky) je známé autorství vyznačeno, jinde nikoli, ale na rozdíl od Václava Spána nebo nebožtíka K. J. Obrátila nejsem odborník na tuto končinu slovesnosti, a tak jen konstatuji, že se například Mladá včela... (v kapitole V tom je celá potíž), podle Obrátilových Kryptadií (tam zní začátek Chudák včela...) napsaná Vrchlickým, v čítance cituje jako popěvek i textově anonymní a že beze jména autora se (na str. 108 a 272) uvádějí i pátý a devátý z Nápisů na klozety, kteréžto Nápisy přetiskl z Nezvalovy pozůstalosti roku 1991 Sextant (č. 6); ale Václav Spán možná ví, že ta čtyřverší byla na světě už před Nezvalem a Mladá nebo Chudák včela už předtím, než se Vrchlický údajně vsadil, že zrýmuje i slovo vůbec (podle popěvku je včela chudák, protože všecko milování v úlu obstará královna, a tu miluje trubec).
Na mnoha místech (S)prostonárodní čítanky se neodbytně vtírá podezření, že se Václav Spán autorsky neomezil jen na průvodní text, ale do toho ráje anonymity jak původních znění, tak často nesčetných variant propašoval i své vlastní verše a svoje rozpustilé varianty jinak krotkých písniček. Spánova Čítanka mimoděk dokazuje, že pokud každý známý písňový text ještě nemá i méně mravnou variantu, nic není ztraceno a uličnická tvořivost se může vyřádit. A jestliže si čtenář nad písničkou Jedna slečna měla pána (v kapitole Jó a jó a je to pravda) vzpomene na slušnou (nicméně nikoli méně rozvernou) variantu známou z podání Ljuby Hermanové (Byla panna měla pána...) a položí si otázku, která verze je vlastně původní, je to jen dobře: uvědomí si posléze, že čistému je vše čisté; a že na tázání, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce, jsou obě odpovědi k ničemu.
(S)prostonárodní čítanka vznikla ze Spánových Prostonárodních písní, říkadel a hříček, které jsou odjakživa mládeži nepřístupné (Otakar II, 2000), a to podstatným rozšířením: přibylo, počítal-li jsem dobře, 109 textů (nepočítaje texty spojovací) o celkem 1163 verších, ale nová je ta kniha už názvem. Je to vlastně název dokonale parodický. Čítanky přece byly a jsou především knihy do školy, ale tohle čtení je spíš pro záškoláky; a ovšemže i pro premianty a šplhouny, když už si napsali úlohy. Kniha je sice podle nápisu pod titulem DO 18 LET NEPRODEJNÁ, ale chci vidět knihkupce, který ji neprodá nejen dvojici pohledných zvědavých a rozjívených patnáctek šestnáctek nebo i čilému movitému osmákovi.
Počítá se zřejmě s principem akce a reakce. Kdo zprvu dychtivě, pak poctivě přeletí a nakonec přelouská všech víc než pět set textů (škoda, že někde na obálce nebo na přídeští není informace o tom, kolikrát které peprné slovo v knize je, pro počítač by vyčíslení byla hračka), rád sáhne dejme tomu po Večerních písních, po Splavu nebo po Sbohem a šátečku. Jsme na půl cestě ke světu, kde bude pro změnu tabu, v čem nebude slov dříve ve veřejně šířené slovesnosti tabuizovaných?
Autor: Milan Blahynka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |