(Nejen třikrát s. A. J. Liehmem)
»V 90. roce mě pozvali na schůzi předsednictva FITESu. Zapřísahal jsem všechny přítomné, aby nedopustili privatizaci Barrandova ani rozkulačení Státního filmu, aniž bude jasné, co dál. Málem mě vyhodili z okna... O pár let později potvrdil český ministr kultury před nechápajícím mezinárodním fórem, že my žádnou kulturní politiku nechceme,nemáme a mít nebudeme, protože kulturní politika je komunismus. A to už radši nepřipomínám program, který vyhlásil dnešní prezident, tehdy premiér: ´Musíme skoncovat s obrazem Čech jako země umění a kultury´.«
Toto je kratičký výňatek z proslovu předního českého novináře A. J. Liehma. Jsou to slova, přednesená na loňském sympoziu Kultura a společnost - společnost a kultura. Umělecké organizace se na něm zabývaly špatným postavením - a to především finančním - české kultury. Příspěvků na celodenním semináři zaznělo mnoho. »dokořán«, bulletin Obce spisovatelů, několik z nich otiskl ve svém 28. čísle, které vyšlo počátkem letošního roku. Kritické hlasy zazněly - a byl mezi nimi i příspěvek ministra kultury Pavla Dostála. Kritické hlasy dozněly a dozněla také nemalá řada dokladů o tom, jak naše dnešní kultura skomírá.
Uspořádat sympozium bylo jistě chvályhodné. Ale co se stalo, když tvarohové a makové koláče byly snědeny a zapity kávou? Dejme opět slovo A. J. Liehmovi: »Až nakonec přišla rezoluce, sepsaná zřejmě už před tou schůzí a projevy, jež na ní zazněly. V ní stojí, že vláda musí, parlament má, ministerstvo by mělo, je třeba, aby... Kdysi jsme tomuhle jazyku říkali jetřebismus. V rezoluci chyběla slova jako: my uděláme, my zmobilizujeme... atd.«
A tak se účastníci aktivu v poklidu zase rozešli. České kultuře nebylo pomoženo, její organizace dále skomírají, protože se nenašel žádný finanční zachránce. Nenašel se, jen »dokořán« zaplnil příspěvky ze semináře celých osm listů. Do třetice dejme opět slovo A. J. Liehmovi, kterého některé pronesené úvahy svým konkrétním tristním obsahem tak vyděsily, že to charakterizoval slovy »až mi šel občas mráz po zádech.«
Až vyjde další »dokořán«, po zimě již nebude zřejmě ani památky. Česká kultura se však bude stále třást finanční zimnicí. Ale přijdou další semináře, konference, kongresy, na nichž se bude hovořit o nutnosti nápravy. A bude zase o čem psát. Jinak to již v této zemi nejde - »scribo, ergo sum«. Co na tom, že se písmenka dobře myšlených slov nápravy odrazí od zdí oficiálních úřadů jako ten pověstný hrách od stěny? Probrat, zhodnotit, uzavřít dobré nápady v usnesení. A tam je pak opravdu jako ve vězení ponechat jejich osudu. Ostatně, ví někdo z vás, čtenáři, že takové sympozium vůbec proběhlo? Co jste o tom viděli v televizi, četli v novinách, slyšeli v rádiu?
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |