Jsou literární osobnosti, které zazáří krátce, ale intenzivně jako padající meteor. Takovým byl i Arkadij Petrovič Golikov, známý jako Gajdar. Zvolil si pseudonym podle mongolského výrazu pro jezdce-průzkumníka v boji.
Autor, narozený 22. 1. 1904 ve Lgově v učitelské rodině, toužil být rovněž předsunutou hlídkou, která povede národ na cestě ke štěstí a bratrství. Zhruba polovinu svého krátkého života strávil v armádě, loučil se s ní v hodnosti velitel pluku, bylo mu 16 let (!).
Po skončení vojenské dráhy (musel armádu opustit kvůli zranění hlavy) se stal novinářem, psal mj. povídky a fejetony o komsomolcích, geolozích, stavitelích, o lidech, se kterými se setkával při svých cestách po SSSR. V r. 1925 vydal první povídky pro mládež, v r. 1926 povídku Poselství R.V.S., v níž už dominují dětští hrdinové, kteří musí prokázat svou odvahu a důvtip v krutých podmínkách občanské války.
V r. 1930 napsal Gajdar autobiografické dílo Škola, v r. 1939 byla vydána povídka Čuk a Gek, jedno z jeho nejslavnějších děl, posléze zfilmované. Příběh rošťáckých bratříčků je založen na jednoduché dějové osnově: odjíždějí s matkou z Moskvy navštívit svého otce - velitele geologické skupiny kdesi uprostřed hluboké sibiřské tajgy. Setkávají se s ním v podvečer Nového roku. Neopakovatelné kouzlo příběhu dodává autorova schopnost gradovat děj (např. klukovskou rvačku), poetizovat ho ("Pak se roztančil les. Stromy, které byly poblíž, skákaly rychle a vzdálené se pohybovaly zvolna, jako by je pomalu roztáčela skvělá sněhová řeka") i jemný humor, kterým postihuje dětské zlobily.
Se jménem Gajdar je však nejvíce spojen Timur a jeho parta z r. 1940. Timurovci našli mnoho následovníků po celém SSSR, mnohým mladým se stali dobrými vzory svou obětavou péčí o potřebné, pracovitostí i smyslem pro spravedlnost. Jejich kladné aktivity se zprvu nesetkávají s dobrou odezvou nejen u "záporáků" z Kvakinovy party, ale i u mnohých dospělých, např. Timurova strýce, jeho milé Olgy aj. I ti však nakonec poznají kvality Timura a jeho party, ochotné vždy pomoci, když je třeba.
Autor o mnoho nepřežil vydání tohoto svého díla. Zemřel 26. 10. 1941 v boji proti německým okupantům na Ukrajině.
Autor: Alena Volková
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |